Říjen 2010

Den jako stvořený pro zábavu

30. října 2010 v 18:29 | Metztli |  Deníček...
Ano, valná většina škol má ve středu volno. Taky proč ne, čtvrtek- státní svátek- a v pátek dáme znovu volno, ať si od spratků odpočinem. Ano, základní a střední školy si užívají a vysokoškolští studenti mažou do školy. Asi aby si plně uvědomili, že být "budoucností národa", to není jen tak.
Den D začal už ve vlaku, který je obvykle natřískán k prasknutí. Dnes všude dostatek místa. Tak jsem se uvelebila a vrhla se na promazávání SMS od Miláčka. Byl to osobák, takže jsem jedním okem pokukovala po ostatních spolucestujících. Najednou vidím starší dámu, no babičku, tak se na ni usměju a ona hned sedne ke mně. A aktivně se začne bavit. No jasně, nemám nic proti konverzaci se starší milou dámou, ale tahle moc milá nebyla. Jen se vyptávala, ani se neusmála… V Brodku si k nám přisedla další starší dáma, milounká, usměvavá a to ji přitom čekala poslední vyšetření před operací žlučníku.
Do školy pěšo, žádná tramvaj. Nabrala jsem pár kil, takže jsem se rozhodla, že ráno a odpoledne (pokud budu stíhat), tak pěkně půjdu na nádr, trocha pohybu mi neuškodí (trocha, mno… je to necelej kilometr).
A první hodina- jazyková cvičení. A protože je naše čistě dámská skupinka napřed, zkoušely jsme sestavit dohromady článek rozstříhaný na části. A moc nám to nešlo. Potom kontrola domácího úkolu a hurá na odborné definice, tituly a spol. Hodina a půl nakonec přece jen skončila a Karolína nám řekla gute Bericht- máme za sebou polovinu semestru. Co je na tomhle gut vážně netuším, ale tak když myslí…
Potom měla následovat všeobecná a srovnávací jazykověda, ale ta jaksi odpadla. Stejně jako blok přednášek, z čehož vyplynulo, že jsem do školy jela jen na první a poslední seminář. Ten první na osmou ranní a ten poslední- Geschichte- na třetí odpolední. A co teď? Plán hned vymyslel Markus, protože se potřeboval nutně nechat zastřihnout a koupit obal na úúúúžasný foťák ( to úúúúžasný je bez ironie, stál 7000,- a je opravdu nádherný). Takže do města sehnat kadeřnictví, kde není nutné objednání. Nakonec, po asi čtvrt hodině bloudění, mise splněna a Markus získal během deseti minut sestřih… ehm… jak to jen říct… No prostě si nechal zastřihnout vlasy u uší a u krku a zaplatil 65,- a ještě si pochvaloval, jak je to levné. Následovala mise Olomouc City. A ta byla velmi neúspěšná, jelikož nás paní kadeřnice poslala na špatnou tramvaj, takže jsme se ocitli u obchodního centra Haná. Opět jsme lovili obaly na foťák (neúspěšně), hledali jídlo (úspěšně) a wifi (někteří neúspěšně, že, Vera). Venku bylo krásné počasí, takže jsem se s Verou usadily na lavičku a vyslaly Markuse do obchodů, ať si hledá obal J Plkaly jsme. O mém Miláčkovi, o jejích citech, no však ženy pochopí a mužům netřeba vysvětlovat ;)
Následoval McDonald, protože Vera prostě musela mít Flurryho ;) A Markus musel na mně zkoušet foťák… chm, jestli dá ty fotky na fb, asi tam některým lidem zakážu vstup ;) Vedle nás si pak sedli dva pánové, jeden v obleku a velmi sympatický, ale opravdu velmi, akorát zadaný no…
A potom, ach, potom…jsem mým drahým kamarádům vysvětlovala francouzské rrr a promluvil na mě dokonale oblečený pán a s milým úsměvem zašveholil "Bonjour, ca va?" A já se mohla zbláznit radostí. Můj mozek nějakým zázrakem po třech měsících bez francouzštiny přepl na tento jazyk a já mluvila, plynule, bez zasekávání a i tomu milému Francouzovi rozuměla!!! Pochválil mi výslovnost, myslel, že jsem Francouzska, no prostě velmi milý a šarmantní Francouz.
Následovala jízda tramvají. Obvykle jde o velice nudnou záležitost, ale tentokrát… Do semináře nám zbývala hodina, a tak jsme prostě nasedli na tramvaj a jeli až na konečnou. Markus před námi, tak jsem se vrhla na slíbenou masáž krku. Ach ty pohledy lidí. Docela mě bavily ;) A na konečné světelný meč. Tedy, Markus má IPhone, což částečně vysvětluje předchozí větu ;) prostě tam má světelný meč, a tak si nejprve on, a pak i Vera, hráli. Postupně se sekali na kousky, no sranda. A za necelých pět minut jela naše električka. Prázdná. Do prvního vagonu Vera, do druhého já a Markus, během jízdy jsme na sebe mávali ;)

Vědecká knihovna. Místo plné knih- ano, hasiči by opravdu jezdit nemuseli, místo ticha, klidu, vědění a intelektu. Na první návštěvu nevzpomínám s nadšením. Absolvovala jsem ji na gymnáziu a pán, který nás prováděl nebyl zrovna nejmilejší. Jen jsme se nepřihlásili na dotaz "Kdo chodí do knihovny?" a po zbytek exkurze poslouchali poznámky typu "poprvé v knihovně"… Ale tentokrát se na nás usmálo štěstí a tento pán byl neskutečně milý a vtipný a příjemný. Nejprve samozřejmě obvyklé rozpaky nad tím, že má před sebou deset dívek pouhé 3 muže (z toho jeden profesor, jak později zjistil), ale velmi brzy se s tím srovnal. Po velmi dlouhé době jsme opět uslyšela slovo šprtka míněno na mou maličkost, když jsem se jako jediná ozvala, že jsem ve vědárně již byla. Ukazoval nám elektronickou databázi, kdy jsem navrhla slova typu "etologie" a "DNA". Oboje splněno, doprovázeno milým humorem. Pak si chudák namohl vzpomenout, kolik jiných knihoven má právo jednoho výtisku, tak plácl sumu s tím, že mi to stejně nevíme, že. A před půl čtvrtou e po nás tak spiklenecky podíval a zahlásil: "Tak profesoři už stejně odešli, tak děcka, já vás pustim, jo?" A my jen smutně ukázali na Stiesse, který se plaše a nechápavě usmíval. Aha…
Protože šlo o velmi uznalého muže, zdržoval prohlídku až do 16:20. Ale nebyla vůbec nudná. Ukázal nám ručně psané knihy, dovolil sáhnout na pergamen, žertoval a ochotně odpovídal na nejpitomější dotazy.
Až to nakonec musel ukončit Stiess a rozehnat nás na prodlouženém víkend. No některé ještě do školy na morfologii, chachááá, jak by řekl Hurvínek.
Následovalo srdceryvné loučení. S Markusem jsme se objali 4x, s Verou jednou, popřáli si pěkný víkend a hurá každý za svými starostmi.

Jak já miluju ty svoje blázny :*

Diplomat, Bůh a klobouky

6. října 2010 v 20:03 | Metztli |  Deníček...
Ve středu nás čekala velmi příjemná záležitost v podobě slavnostního zahájení školního roku v Konviktu. Náš obor- tedy německá filologie, němčina jako jazyk humanitních věd, byl poprvé otevřen jako jednoobor, a tak se na nás jako na podivná zvířátka měli přijet podívat diplomati od Německa po Izrael. Bohužel jen měli, Izrael se na nás vykvajzl. A jeden student měl mít kratičký proslov. A kdo jiný než Markus by byl na tento úkol vhodný? Vždyť už i přísahal, tak proč ne mezinárodní sláva? ;)

Podzim

5. října 2010 v 12:36 Myší maš
Blížím se k lesíku. Místo svěže zelené masy mě vítá pestrobarevná směsice. Vládu převzal malíř s vybranějším vkusem než jeho kolega Léto. Kmeny se rozestupují a mě vítá pestrobarevná směsice. Podzim.
I se zavřenýma očima bych tohle období poznala. Miluju vůni,tkterá mě obklopuje. Nasládlá, svěží a sytá. Vůně listí, kůry a země. Moje kroky jsou náhle hlasitější. Pěšinu pokrývá barevný koberec. Nějakou chvíli mě baví šustit listím. Jenže dětská hravost mě brzy opouští, a tak se své kratochvíle vzdávám.