Prosinec 2010

Budoucnost Německa a Evropy podle knihovny palmových listů

29. prosince 2010 v 16:35 Myší maš
Zavládne všeobecná deziluze. Lidé si zvolí nové vůdce, ti však nebudou o nic lepší, než jejich předchůdci. Většinu z toho, co před svým zvolením naslibují, nebudou moci nebo ani chtít splnit. Propast mezi bohatou menšinou a chudou většinou se bude dále prohlubovat, a to pořád rychlejším tempem. Stále více lidí bude bez práce, protože je nikdo nebude potřebovat. Jejich práci budou vykonávat stroje. To se nebude týkat jen Německa, postihne to i ostatní evropské země, vlastně to bude do jisté míry celosvětový problém. Prostí lidé budou zatíženi stále větším břemenem daní a nejrůznějších dávek a odvodů. Majitelé velkých továren a obchodů budou mít naopak nepřetržitě rostoucí zisky, budou si dělat, co se jim zlíbí, a žít si jako v pohádce. Na prosté lidi budou pohlížet jako na otroky a nové továrny budou zřizovat jen tam, kde bude možné vyplácet hladové mzdy a kde dostanou od místních vládců bohaté dary.

SCG 5: It's A Boy!

2. prosince 2010 v 21:33
Dobře, je plně stabilizovaná.
Sestro, 150 mg Demerolu!
Miláčku, jde Ti to skvěle.
Dýchej, zlato.
Dobrá, to, co teď potřebujeme je, abyste zatlačila.
Takže, miláčku, tlač, tlač miláčku!
Zavři hubu!
Jde vám to skvěle.
Už vidím hlavičku, už jen jednou zatlačte!
Ó můj Bože, co to k čertu je?
Můj Bože, vypadněte odsud!

Kniha mého srdce

1. prosince 2010 v 14:27 Myší maš
Knihy. V tvrdých deskách ukrývají příběhy, veselé i smutné. Dovedou nás k zamyšlení, pobaví i rozpláčou. Mnoho jsem jich přečetla a snad ještě mnoho přečtu. Staly se mými nejlepšími přáteli.
Některé čtu vícekrát, jiné už znovu neotevřu. Do první skupiny patří i kniha v modrých deskách s dětskou kresbou na obale. Malý princ. Kniha o lásce, přátelství a odvaze.
Malého prince jsme dostala od maminky ještě v době, kdy jsem si knihu nemohla přečíst sama. Těšila jsem se, jak maminka začne číst. Když však dozněl její hlas, byla mi jasná jedna věc. Knihu jsem nepochopila. Dostala jsem na pana autora vztek a schovala ji do poličky k ostatním.
Začala jsem chodit do školy, naučila se číst a knihy si oblíbila. Čím jsem byla starší, tím častěji jsem ve svém okolí slýchala, jak je Malý princ úžasný. A tak jsem jen pokrytecky přikyvovala.
 A doma jsem sedla do svého oblíbeného křesla a pustila se do čtení. Tenkou knížku jsem přečetla jedním dechem a poslední stránky zkropila slzami. Pochopila jsem. A zamilovala se.
Malý princ a jeho starosti. Planeta tak malá, že by ji tři baobaby mohly zničit. Sopky, které musí každé ráno vymést. I tu vyhaslou, protože jeden nikdy neví. Růže, tak krásná a jedinečná, pyšná i milující. Západy slunce. A cesta vesmírem: hloupý král, pijan, upracovaný lapmář a Země. Beránek v bedničce, spousta růží, had, moudrá liška.
Když bych měla křídla, ráda bych opustila naši planetu a letěla za Malým princem. Žila bych s ním, jeho růží, beránkem a liškou v poklidu a míru.
S vědomím, že se navždy stávám zodpovědným za to, co k sobě připoutám...