Černá mše

29. ledna 2011 v 18:39 | Metztli |  Deníček...
Když jsem v brzkých ranních hodinách soboty dokoukala film V moci ďábla, měla jsem velkej strach. Ani mi nepomáhalo smskování s přítelem a ani vědomí, že vedle mě spí mamka. Z postele jsem vypla telku a prakticky se schovala pod peřinu. Docela rychle jsme usnula a nic se mi nezdálo.

Odpoledne jsem pak na netu (po fb a jiných radostech) vygůglila okultismus a vymítání ďábla. Na stránkách www.panna.cz jsem našla i článek o černé mši. Zběžně jsem přečetla pár řádků, protočila oči a už chtěla stránku opustit, když jsem si uvědomila, že ne každý tuší pravdu o tomto rituálu. Nebo ne pravdu, ale fakta a ne křesťanskou obžalobu. Článek jsem zkopírovala a míním na jeho odstavce reagovat. Pro přehlednost budu vkládat původní text.

No a než s tím začnu, možná by bylo vhodné dodat něco málo k mé osobě. Jsem satanistka, ale tohle náboženství (už je to dlouhou dobu náboženství, nikoliv sekta) beru spíš jako životní filosofii. Základní myšlenkou je "dělej si, co chceš" a jedním dechem se dodává "ale nes za své činy odpovědnost". Nevím, co je na tom špatného, starat se o sebe, pomoct kamarádům a chovat se podle svého vědomí a svědomí a za špatná rozhodnutí nést následky. Pokud byste mě potkali na ulici, nepoznáte, že mám ráda metal a ani to, že jsem satanistka. K této víře není nutné nosit černé oblečení, spousty obrácených pentagramů a jiné symboly. A poslední, absolvovala jsem osmileté všeobecné gymnázium (maturu má za 5 :) ) a teď studuju prvním rokem německou filologii- němčinu jako jazyk humanitních věd. Tenhle odporný dovětek je to z důvodu klasické argumentace, že satanisti jsou nevzdělanci, hlupáci a tupci.

A teď už k samotné černé mši.

Zneužití křesťanské oběti

Michelet prohlašuje, že černá mše oslavovala s počátku pouze vykoupení Evy a rehabilitaci Ženy, zatracené křesťanstvím. Podle mého mínění je to však velkým omylem.
Černá mše je pouze obětí, vzdávanou Satanu systematickým výsměchem a svatokrádežným zneužitím oběti křesťanské.
Pravda,
Žena byla velekněžkou. Podle ducha esoterismu černé mše, která jest opakem křesťanských služeb Božích, je to však zcela logické. Vyloučena z kněžství, vzdálena v liturgii katolické oltáře, nebyla tím předem označena pro oltář liturgie satanické? Myslím, že černá mše ve svých počátcích byla úplně prosta všech mrzkých chlípností, v něž se zvrhla později. Podrobné popisy černé mše máme však bohužel až z dob velmi pozdních (za Jiřího IV.).

Svatyně Satana - satanská mše

Obřad se konal v přírodě, v pustině, často u paty starého dolmenu. Nebylo svatyně vyhražené oficiantům. Všichni přítomní, věřící i celebranti byli seskupeni v jeden celek. Kropenkou byla díra vyhloubená v zemi, nebo ji nahradila skalní dutina, do níž se každý vymočil, což bylo svěcenou vodou. Přítomní namáčeli do ní dva prsty levé ruky a obráceně činili znamení kříže. Prvním oficiantem byla vždy žena, "Královna Sabatu", jež se objevila korunována vrbinou, magickou rostlinou prvého řádu.
Drsným hlasem proslovila Introitus: "Vstupuji na oltář svého Boha, Boha, jenž mstí slabé a ochraňuje je. Pane můj, zachraň mě od zrady a násilí!"
(t. j. od kněze a feudálního pána.) Pak následovalo zřeknutí se Krista a slib oddanosti novému pánu, Tomu, jemuž bylo ukřivděno, psanci, nespravedlivě pronásledovanému nebem.
Pak líbali zadek obrovské dřevěné sochy Satana s hnusným phallem("Mistr Leonard" byl představován někdy podobou kozla; pověstný "Kozel Sabatu"), kterého kněžka políbila a pak s ním souložila.

Královna Sabatu

ulehla na oltář, kol něhož se zdvihaly mraky dýmu, zahalujíce ji zrakům přítomných a mysterium se dovršovalo. Prvá část byla ukončena hostinou, jež byla jakousi vzpomínkou na antické agapy, po níž následovalo "Kolo Sabatu". "Gloria" započalo druhou část oběti. Oltář byl odhalen přítomným
a objevila se hostie. Byla to právě Žena sama,
Královna Sabatu, jež byla zároveň oltářem i hostií. Byla obrácena tváří k zemi a na jejích bedrech přednášel oficiant satanické credo a obětoval obilí a ptactvo. Obilí předkládal Duchu země, jenž dává žně a pak pouštěl na svobodu pochytané dříve ptáky, kteří měli donésti Bohu svobody vzdechy a přání utlačovaných nevolníků. Pak následovalo Confarreatio. Oficiant pomocí moče uhnětl koláč, jenž byl upečen na těle kněžky. To byla hostie lásky, z níž každý dostal část. Pak byly na tělo kněžky položeny dvě sošky, představující posledně zemřelého a poslední novorozeně obce. Velekněžka se pak zdvihla, vyzývajíc blesk, aby ji udeřil.
Byla jí podána oblečená ropucha, kterou rozervala na kusy, křičíc při tom s očima obrácenýma k nebi:
"Ach Filipe, právě tak bych to tobě učinila, kdybych tě dostala do rukou." Michelet, jenž sděluje toto zlořečení, se domnívá, že se jedná o obřad, jenž měl býti výsměchem Beránku Božímu a znázorňoval snad rozlámání křesťanské hostie, neříká však nic určitého o smyslu slova "Filip". Píše: "Proč bylo užito jména Filip, nevím.Jest tím temnější, že jmenuje-li jindy Satan Krista, nazývá jej malým Janem nebo Janicotem.
Byl snad nazýván Filipem podle jména nenáviděného krále, původce stoleté války anglické, jenž u Kresčaku způsobil naši porážku a byl vinen prvním vpádem k nám? Po dlouhém míru, málokdy přerušeném, jevila se jistě lidu válka tím hroznější. Filip Valois, původce této nekonečné války, byl proklínán a jeho jméno znamenalo asi v tomto lidovém rituálu jakýsi způsob těžkého zlořečení."Jest tento názor úplně správným? Jest opravdu velmi těžko vysvětliti takové Ite missa est, které bylo ukončením obřadu svatokrádežného a urážejícího Boha. Buď tomu již jakkoliv, Bůh, neodpovídající ničeho na tato vyzvání a nesesílající blesk s výšin nebeských, tento Bůh byl považován za přemoženého.

Satanská mše šlechty

Takové byly počátky Černé Mše. Je třeba bedlivě si povšimnouti, že byla nejprve ritem výlučně lidovým. Až teprve později, a to velmi zvolna, počali se mísiti s davem i příslušníci vysoké společnosti, zahálčiví páni, šlechtici a vznešené dámy, vyhledávající nové sensace a nepoznané dosud hrůzy a zároveň s nevolníky a vyvrheli líbali zadek Kozla. Demonolog de Lancre si toho ostatně dobře povšimnul. Mluvě o Sabatu, píše: "Druhdy se ho zúčastnili pouze otroci, dnes můžeme na něm viděti i šlechtice." Myslím, že právě zásahem tohoto elementu se stalo, že svatokrádežný obřad se postupně odchyloval od svého původního směru. Jistě neměli šlechtici, tito privilegovaní svého století, pro něž neplatil ani desátek ani robota, jimž se splnilo každé přání a na něž se rozkoše usmívaly v houfech, pražádného důvodu vzdávati poctu Otci Vzpoury. A co bylo učiněno z dřívější církve zášti? Černá mše se změnila v revoltující saturnalie. Divokost a svatokrádež se stala sprostotou a zločinem. To nebylo již ďábelské tajemství bezpráví, ale ohavná směs satanismu a sadismu, v níž se rozlítili všichni upíři šílených imaginací, touh učenců a mysteriosních orgií. Nepředbíhejme však.

Čarodejnická epidemie

Co však činila moc laická i církevní v době této čarodějnické epidemie? S počátku velmi málo. Stát používal sice zákonů proti čarodějnictví, ale ty nebyly ani trochu hroznými. Čarodějníci byli považováni za šarlatány, využívající přežitků pohanských obyčejů a ti, kdož jim věřili, za hlupce. Kapitulář Karla Velikého praví: "Nechť se nikdo nedotazuje věštců, nevykládá snů, ani se nezabývá auguriemi, nechť se nenajdou nikde ani čarodějníci, ani kouzelníci vyrábějící filtry, vyvolávající bouře neb vázající lidi. Jsou-li někde takoví, nechť se polepší, nebo budou potrestáni." Jiný kapitulář z r. 805 předpisuje sice trest, zapovídá však smrt. Církev viděla nebezpečí a spojila s čarodějstvím ideu zločinu. Pařížský koncil v r. 829 řadí též magii a obřady satanské k hlavním hříchům a žádá císaře, aby magikové byli přísně trestáni."Jakmile budou viníci odhaleni, praví canon, ať jsou to muži neb ženy, musí býti vzati do vyšetřování a potrestáni s největší přísností, tím spíše, že jejich zpupná a nerozvážlivá odvaha nebála se sloužiti ďáblu."
Podle mého mínění je tento canon velmi důležitým jednak proto, že je prvním voláním po světské spravedlnosti proti čarodějnictví a též proto, že je výchozím bodem hnutí, směřujícího k úplnému potlačení čarodějnictví, hnutí, jež bylo stále zdůrazňováno, až byla ustavena Inkvisice.

Tak, to je téměř celý článek o černé mši. Vynechala jsem jen čerodějnickou literaturu, protože to mi přijde absolutně zbytečné.
A pojďme kritizovat. Podle mě nejvtší chybou autora je, že neuvádí současnost. Těžko říct, jestli proto, že nevěří, že nějaký satanista přežil inkvizici či proto, že se domnívá, že to vypadá pořád stejně. A pravda je přitom někde úplně jinde. Nic nemůže být pravdě více vzdálené než tenhle popis. Ale postupně. Každý, kdo by si tento text přečetl nemůže
pochybovat o slušnosti zúčastněných. Protože je to opravdu hnusné. Hnusné a hnusné. Co jiného říct na prolévání cizí krve, sexuální orgie a jiné. Není divu, že se každý postaví na stranu křesťanství a inkvize. Jenže ono to až tak úplně není. Tedy dnes. Na počátku nejen že bylo Slovo, ale černá mše a satanismus nebyly nic víc než pouhou parodií na křesťanství. Spousta lidí se domnívá, podporovaná seriozními plátky typu Blesk! a televizí Nova, že dnešní praktiky jsou stejné. Satanisti zamačkávají hrdla novorozencům, zabíjejí a dělají další zvěrstva. Kde je pravda?

Myslím, že bychom ji mohli hledat například v Satanské bibli, jejímž autorem je zakladatel současného satanismu Anton Szandor LaVey. Tento muž sebral pověry, mýty a skutečné praktiky a uspořádal je do knížky o 280 stranách. V bibli shrnul zásady satanismu, černé mše a magie a taky to, co satanista rozhodně dělat nemá.
Jak tedy vypadá černá mše podle LaVeye? Kde se vzalo líbání zadku? A proč černou mši musí provozovat nutně satanisti?
Nejprve se podívejme na kradení nepokřtěných dětí. Upřímně, co byste udělali na místě křesťanské matky ve středověku? Určitě byste své dítě dali co nejdříve pokřtít. A víte o tom, že to nebylo zadarmo?
Líbání zadku… dnes se nebojíme někoho obvinit z odvážného řiťolezeckého alpinismu. Satanský rituál vždy směřuje k hmotným cílům. Tedy pokud jste něčeho chtěli dosáhnout hodně rychle, nebylo nic jednoduššího, než nadřízenému "líbat zadek".
Černá mše mimochodem nemusí být nutně parodií jen křesťanství, ale jakéhokoliv náboženství. Takže účastníci nejsou vždy pouze satanisti. A k parodii. Ono samotná křesťanská bohoslužba je parodií starých rituálů, pohanských obětin. Jen přišla o svou sexualitu.
A oběti? Pokud my něco chceme od Satana nebo Boha, měli bychom MY dát oběť a tou obětí bychom měli být MY. Pokud chceme smyslnou invokaci, pak tedy dosáhněme orgasmu, pokud se lijeme, plakejme. A pokud chceme někomu ublížit, pak křičme vzteky a nenávistí.

Mým cílem není přivést vás k satanismu, ale ukázat vám, že tato filosofie nemusí být tak špatná, jak se tvrdí. Snad se mi to podařilo :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BenyH BenyH | E-mail | 16. ledna 2017 v 21:52 | Reagovat

I found this page on 17th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

2 FelixA FelixA | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 14:46 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.