Květen 2011

Dopis

31. května 2011 v 14:01 | Metztli |  Erzählungen
Nikdo mi nevěřil, že je vidím. Nikdo, ani ty. Ale já nelhala, opravdu ne. Byli všude kolem, křičeli na mě, volali, podsouvali myšlenky… už jsem to nemohla vydržet. Jednoho dne jsem je prostě musela poslechnout. Nešlo to jinak. Nedali mi pokoj, pořád na mě dotírali a já doufala, že když je poslechnu, bude klid. Klid nejen v mém nitru, ale i v mém okolí. Už nebudu muset jíst ty prášky. Víš, že je mi po nich ještě hůř? Bolí mě hlava a duše. Ale ta mnohem víc, když odcházíš. Myslíš, že tě neposlouchám a že to už nejsem já. Jenže já tě potřebuju.

Ach jo...

26. května 2011 v 9:05 | Metztli |  Deníček...
Jsem na dně. ze zkouškovýho, jak jinak. A to mi začalo tak pěkně. Jasně socku jsem nedala, ale to je asi tak to nejmenší, co mě trápí. Medievistku, religionistiku i MORFOLOGII jsem zvládla, stejně jako artikulační zkoušku- 1. Měla jsem nehoráznou radost. Jenže pak přišla sprcha.

Budoucnost

23. května 2011 v 21:49 | Metztli |  Myší maš
Substantivum feminina aneb vliv školy. Ale teď vážně. Budoucnost je něco, co se neustále řeší a omílá zas a znova a znova a zas. Nejen budoucnost jednotlivců, ta je- abych tak řekla- těm hore ukradená, ale budoucnost naší matinky země, národa, lidstva, planety Země… Každou chvíli se objevují zaručené zprávy o konci světa. Je mi 20 a přežila jsem už minimálně 4. A tuším, že rok 2011 přežiju taky. Když by totiž Američani, jak je mimochodem jejich dobrým zvykem, neignorovali naše vědce, bratry Bémy, tušili by, že se spletli. Ale ne, co to vůbec chci po dokonalém a bezchybném národu, bez kterého by naše planeta už tolikrát zahynula (aneb akční filmy bez Amíků? Nelze…).

Fraška nebo okamžitý výsledek?

19. května 2011 v 8:59 | Metztli |  Myší maš
Dobrá tedy. Už jsem přečetla tolik článků k tématu týdne, že se musím taky ozvat. Na úvod, maturovala jsem minulý rok na osmiletém gymplu. Tak. A teď už k samotné maturitě.
Celých osm let uteklo jako voda a já všeobecně platila za holku, co ví tak 90% všeho. V jistýc předmětech i 150%. Což je samozřejmě fajn, jenže od septimy (třeťák) jsem na učení celkem solidně kálila. Ne že bych se neučila vůbec, ale už to nebylo to hlavní v mém životě. Na prvním místě byla samozřejmě láska, která mě pak málem zabila.

Homosexualita

16. května 2011 v 11:25 | Metztli |  Myší maš
To je tak, když vesele prokrastinujete místo učení. Tak to dopadá, když si píšete s velice inteligentním kamarádem o všem možném a přijde na přetřes homosexualita a jiné věci. A pak zjistíte, že už u stolu nesedíte s klidem a humorem, ale vztekle stojíte a soptíte, chcete ho dostat pod ruku a zakroutit tomu géniovi krkem.

Moje město snů

13. května 2011 v 22:51 | Metztli |  Myší maš
Moje město... Psát o městě, kde bydlím? O městě, kde studuju? O městě, kde jsem se narodila, nebo o městě, kde mám zbytek příbuzenstva? Ani jedno. Rozhodla jsem se napsat o městě, které leží v jedné nádherné zemi. V zemi, která je narozdíl od té mé vyspělá, rozvinutá a má rozumné politiky. Nádhernou hudbu, krásný jazyk a překrásné muže. Tahle země je mojí láskou už tři roky, na blogu jsem ji ještě nepropagovala, takže teď konečně nastal čas. Seznamte se: Suomen Tasavalta a Helsinki.

Boj zvaný zkouškové

12. května 2011 v 16:56 | Metztli |  Deníček...
Kdo nezažil, nepochopí. Kdo dává všechno na první pokus, má můj obdiv. Na naší katedře už je opět dusno a klid- zkouškové. Včera 16:45 první zápočet letního semestru- sociologie. A byla to sranda. Totiž šlo o to, že na tenhle humanitní modul jsme měli dva hostující blby- profesorku a...ehm... Buddhova syna. On chodil i v zimě v sandálech, při výšlapu schodů meditoval, po učebně chodil zásadně bosky a chlastal horkou vodu. Jo a ty nohy mu plesnivěly. Žena byla... nepolíbená, neukojená a nevím co ještě, evidentně nepochopila, že není na katedře germanistiky, protože se z nás pokusila udělat socioogy. No nenávist prvního kalibru. A z tohole srance jsme včera psali. Učila jsem se... tak trochen.

Nevěrný, nevěrná, milující

3. května 2011 v 19:18 | Metztli |  Myší maš
Láska je hybatelem celého vesmíru. Ovlivńuje naše jednání, naši mysl, náš život. A nejen ona. I chtíč patří k důležitým emocem. Pokd něco chceme, toužíme po něčem, uděláme pak prakticky cokoliv, abychom to dostali. Někdo jde přes mrtvoly, jiný se mírní a používá zdravý rozum. Ale nikdy není jednoduché vzdát se něčeho, po čem naše duše a srdce prahne.

Ferdinand von Saar- Zrada

3. května 2011 v 15:31 | Metztli
Nevím, jestli je tahle báseň přeložená, každopádně já ji teď kvůli jedné části zkoušky z Literaturwissenschaft překládala. Rýmy tam nehledejte, nějak je nedělám, ale jinak je ta báseň velice pěkná. Tedy, od okamžiku, co ji mám přepsanou do latinky, některá písmena švabachu mě pořád ještě ničí.