Prosinec 2011

Jmelí

29. prosince 2011 v 16:13 | Metztli |  Chvilka básnění
Poloparazita barvy zlata
pověsil jsi nad vrata.
Prý mě pod ním políbíš,
až lásku mou vycítíš.

To jsi ale neměl říkat,
začla jsem před tebou utíkat.
Jmelí, to je plné škrken,
ví i malý spratek s brkem.

Dadaisti

25. prosince 2011 v 19:20 | Metztli |  Hochschule
Havel- hlava- vláha
Lev- levá- vláda
Smutek- smrt- skutek
Koruna- urna- utek

Dramatik- drama- tiká
Republika- replika- bliká
Červená- červ- rudá
Udatnost- ctnost- udá

Mariechen

13. prosince 2011 v 11:07 | Metztli |  Hochschule
Tak jsme zase jednou dostali ve škole tvůrčí úkol, dopsat pohádku :) a tu máte moji vaiaci :)

Nabídl jí všechno, co kdy chtěla. A tak nebyl pražádný důvod nezůstat. Protože ona milovala knihy. S jistou zvrhlou radostí sedávala na půdě a četla zaprášené svazky. Jejich zvláštní, malovaná písmena, ukrývající před světem řadu tajemství. Tajemství, která možná měla zůstat skrytá. Rozhodně je neměla číst mladá dívka.
Tak se tedy Maruška stala učednicí Ďáblovou. Sedm let za sedm svobodných umění. Sedm let a bude rozumět všemu. Sedm let a přestane se cítit poníženě. Poníženě, že nezná to, o čem strýc a učení pánové diskutovali. Nesnášela ty okamžiky. Konečně, konečně mělo být učiněno této bezmoci přítrž. Za znalosti by upsala duši Ďáblu. Ano, tak si to kdysi řekla. Kéž bych uměla vše, co se naučit lze. Cokoliv za vědomosti. Cokoliv.

Zkouškové Nummer Drei

13. prosince 2011 v 11:04 | Metztli |  Myší maš
A už je to tu zase :D do bojééé, zatroubilo se na poplach, studenstvo bdí nad učebnicemi a snaží se narvat do hlavy spousty pouček, vzorečků, slovíček, aby pak, až onen slavný okamžik nadejde, mohlo profesorstvo oslnit vědomostmi. Pokud to tedy půjde dobře.

...rozhodli zemřít

9. prosince 2011 v 9:55 | Metztli |  Vícekapitolové
A tak se jednoho dne rozhodli zemřít. Staří je příjemné, když máte kolem sebe vnoučata. Když vás netrápí nemoc a nedostatek. Když se i po tolika letech milujete, smějete stejným vtipům a každé ráno se políbíte se stejnou něhou jako na počátku.
Ale proč žít, když víte, že budoucnost neskýtá nic nového?

...rozhodla, že s ním spojí svůj život

9. prosince 2011 v 9:54 | Metztli |  Vícekapitolové
A tak se jednoho dne rozhodla, že s ním spojí svůj život. Ležel vedle ní, pokojně oddychoval. Dlouhé černé vlasy ležely na polštáři a jako onyx s medem se proplétaly s jejími. Usmívala se. Lehce ho políbila na nos, přejela po linii brady a pomalu vstávala. Nechtělo se jí z hnízdečka, ale co nadělala.
"Od kdy choděj spisovatelky do práce," zachraplalo to z postele.
Se zavýsknutím se otočila a skočila k němu.
"Dobré ráno, Baxí," zašeptala do rtů.
"Dobré, Vevčičko," políbil ji na spánek. "Nuže?"
Posadila se, stáhla vlasy za ucho a provinile se usmála. "Hoří mi termín…"
Šíleně se rozesmál. "Dopsala ty jsi už nějakou knihu včas?"
Přidala se a zase skončili v objetí. "Ne, nedopsala. Aspoň myslím. Teda nepamatuju si, že jo."
Prstem přikryl rty. "Ššš…"
Rozpustile pohodila hřívou vlasů. "A víš co?"

...rozhodla sundat masku

9. prosince 2011 v 5:47 | Metztli |  Vícekapitolové
A tak se jednoho dne rozhodla, že sundá masku. Masku, kterou znali všichni. Masku, kterou možná milovali, možná nenáviděli. Masku, která se tvářila býti Vev. Otevřela oči do krásného nového dne. Na tváři úsměv. Zamilovaná, zamilovaná, znělo jí v hlavě. Okamžitě před sebou uviděla jeho tvář. Kruhy pod očima. Usmála se. "Jsem do tebe blázen," zašeptala. "Ale nevadí mi to." Vstala, trocha jógy po ránu ještě nikoho nezabila, oblékla se a zalila si ovesnou kaši. Latté s dvojitou dávkou mléka, nalíčit a hurá do školy. Teda na nádraží. Po cestě jí v uších zněla melodie. Chraplák. Kytara. Jeho oči. Myšlenky se volně toulaly a ona se usmívala. Byla zase šťastná. Konečně měla zase pocit, že život je fajn. Taška na rameni ji trochu tížila, ale to se spraví, jakmile trochu odpije. Snad jí vezmou ten mobil. Mohli by. No… v nejhorším se neopraví přes prodejce, co už. Nějak bylo, nějak bude. Ale cítila na sobě, že je lehce nervózní. "Závislačko," zašeptala a začla se bláznivě smát. Jen tak. Pro sebe. Svět měl krásné barvy. Co na tom, že na ni lidi divně koukají. Ať si koukají. Ona je šťastná.

Touha

8. prosince 2011 v 12:47 | Metztli |  Vlčí časy
Neřestná touha zatíná drápy
Sladký šepot nás k sobě vábí
Doteky horskot láska chtíč
Na nic víc teď nemyslíš

Čtvrtá

8. prosince 2011 v 12:45 | Metztli |  Vlčí časy
Přitulit se k objetí
vydržet tak staletí
dotýkat se hebkosti
Tvých rtů sladkosti

Třetí

8. prosince 2011 v 12:44 | Metztli |  Vlčí časy
Teplo dvou těl
než život uletěl
marné lásky snaha
učí pan Shakespeare
v dešti skrývá se vláha
tiše letí netopýr