Ve Tvé moci

5. února 2012 v 16:44 | Metztli |  Něžně svůdné
Už to tu dlouho nebylo, takže povídka opět pro čtenáře starší 18+. Nejde o žádnou brutalitu, jen jsem se zase vypisovala ze své neukojitelné touhy ;)
Vaše :)

Seděla na křesle, dlouhé nohy skrčené a na nich kniha. Značně tlustá. Ještě aby ne, šlo o opoznámkovaný Korán včetně všemožných komentářů a slovníku. Potřebovala ho nutně přečíst. Jenže jí zůstávala úchylka. Nerada četla knížky v počítači. A ve vědecké knihovně chyběl originál. Takže stáhnout, přihodit komentáře, výklad, slovníček nejzákladnějších pojmů, vytisknout a hurá, bude romantika jako kráva strakatá fialová. Ach jo.
No dobře, nebylo to tak, že by ji arabština a islamistika nebavily. Naopak, téměř denně si blahořečila za správnou volbu, když viděla kamarády historiky trpící v archivech. Popřípadě zoufalé lingvisty. Literáti si nestěžovali. Ani nemohli. Věčně pod parou…



A dneska byla přímo germanistická párty. Ach jo. Nebýt toho šíleného samostudia od Mohameda, už se mohla vlnit v rytmu Katzenjammer. S Baxem. Pche. Zvedla oči. Ležel na posteli a louskal kabalu. To byl ovšem taky vynikajícný nápad. Měla z židovské centra originál a prostě se kousla s tím, že když dělá ivrit i jidiš už 5. semestr, tak to musí zvládnout. A zvládla. Takže ten blázen teď měl tu čest s jejím překladem. A srovnáním s Biblí a Koránem. Aneb religionistka pošuk.
Vrátila se zpět k Svaté knize. Přidané právo Šaría. Tohle Arabům jen tak neodpustím, napadlo ji. A nejen těm, když už jsme v tom.
Koutkem oka postřehla, že se na ni dívá. Usmála se. "Copak?"
Zaváhal. "Jsi hrozně sexy, když se tak soustředíš, víš to? A když si ještě začneš hrát s vlasy, nejraděj bych tě…"
Vlna vzrušení ji zasáhla jako blesk. Zatajila dech a přivřela oči. To mi snad dělá schválně, ne. Jak je možný, že po tolika letech ji náznak sexu ještě pořád tolik rozdráždí?! Vztekala se sama na sebe a málem ani nepostřehla, že u ní klečí a usmívá se.
"Vevčičko…" nahnul se k polibku.
Píchla prst do x-té stránky a pohladila jeho rty. Ach. Tak dneska už to bude špatné se soustředěním. Ať už to dokončíme nebo ne.
"Baxi.. já… nemůžu…" zaúpěla a lapala po dechu.
"Miláčku, doděláš to zítra. To zvládneš, šikulko moje," vrněl jí do ucha a jazykem přejel po šíji.
Mimovolně jí uniklo zasténání. "Zmetku," zavrčela a rychle ho políbila.
Vzal jí studijní materiál, posunul se před ní a odtáhl nožky od sebe. Sledoval ty nádherné oči. Jejich úžasná barva byla pryč, zůstávaly jen zorničky.
Chytl jednu nohu a zvolna ji hladil. Miloval tyhle kreace stylu teplé ponožky plus ustřižené rifle. Přejížděl po koleni, lýtku a opatrně sundával ponožku. Lehce kousl do kotníku.
Sevřela opěradla křesla. Panebože, panebože, panebože, panebože… to není fér. Když ty jeho nenechavé prsty zamířily na stehna, prudce se posadila a chytla ho za vlasy. Přitáhla si ho k polibku.
Vzal ji do náruče- nezapomněla mu za to vynadat- a položil ji na postel, celkem opatrně. Pořád měl pocit, že je křehká panenka. Ale to ho přejde hodně rychle. Nejpozději až bude nahá. Ta představa byla tak lákavá… zavrčel. Vzhlédla k němu a usmála se. Kousla ho do krku. Budeme si hrát.
Za pár okamžiků se u postele skvěla hromádka svršků. A na posteli se zrovna rozepínal pásek. Z nějakého pošahaného důvodu si jí chvíli bránil. Jen se zvonivě smála. Věděla, že to dlouho nevydrží. Nikdy to dlouho nevydržel. Dnešek nebyl výjimkou. Konečně uvolnil stisk, takže se mu vrhla znovu na pásek. Knoflík. Zip.
Dál se nedostala. Pruh látky se ocitl kolem jejích zápěstí a ta vzápětí přivázaná k posteli.
"Aah… Baxi…"
Usmál se, stáhl rifle a vytáhl z nich pásek. Opatrně ho protáhl pod záplavou vlasů, obkroužil krk a začal utahovat. Slabě zasténala. Tvrdě ji políbil, lehce zatáhl a začal si s ní hrát. Jazykem zkoumal každičký milimetr milovaného těla. Okusoval bradavku, ruka putovala po stehnu vzhůru. Postřehl, že se snaží bránit. Ušklíbl se. Bitva předem prohraná. Stáhl pásek ještě o trochu víc, pevně sevřel nohy a odtáhl je. Když se jazyk dotkl poštěváčku, odpor okamžitě ustal. Zaslechl steny. No vida. A to se mu chtěla bránit.
Zmetek, zmetek, zmetek! Když by nebyl aspoň o tolik silnější. Grrr. Jen počkej, zajíci, pomyslela si. Oddávala se dráždění a maličká, ale opravdu maličká část její těla čekala. Brzy se nad ní narovnal. No jistě. Budeme si hrát. Vzápětí už ho měla v puse. Pásek pořád pevně utažený, takže se nemohla bránit. Ale že by jí to vadilo, tak to se rozhodně říct nedalo. Spíš naopak. Ta bezmoc, kterou jí tím dopřával, ji dráždila na maximum. Lehce obemkla sametový žalud rty a pomalu přejela zuby. Všimla si, jak zatl svaly na rukou. No jistě, oba jsme pěkní úchyláci. A skousla silněji. Vzápětí se kolem krku utáhla smyčka. Zalapala po dechu.
"Neprovokuj…" zavrčelo jí u ucha. Chytl ji a převrátil na břicho. V předzvěsti sladkého očekávání se prohla v zádech.
Zmáčkl zadeček. Potvůrka. Pravou ruku obmotal kolem stehna…
Vydechli. Okamžik klidu, kdy si vychutnávali ono opojné spojení. Okamžik klidu před bouří. Tvrdě přirazil, jen zasténala. Pohupovala se mu vstříc, nohy pevně svíraly jeho kotníky. Uch. Přisál se jí na krk, zubama lehce sevřel jemnou kůži…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.