Duben 2012

Dopis

27. dubna 2012 v 19:51 | Metztli |  Deníček...
Má Lásko,

slíbila jsem sama sobě, že k Tobě budu vždy upřímná. Že nedovolím, aby ty nádherné chvíle, které spolu prožíváme, aby jejich lesk zašel. Ve vzpomínkách musí zůstat krásné. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se něco takového stane. Věřila jsem ve stálost svých citů.

Stuha

27. dubna 2012 v 17:44 | Metztli |  Něžně svůdné
Opět a zase a znovu a tak nějak se přihodilo, že a pročež a jelikož a načež- jestli vám není 18+, tak nečtěte. A pokud je, ale máte problém s milostnými scénami na papíře, s milováním tvrdším popřípadě s hrátkami dvou dívek, nečtěte. No vás pár, co zbylo, tak vám přeji příjemnou zábavu :)
Vaše ;)

Nemohla jsem se jí dočkat. Ráno jsem ještě absolvovala jisté zkrášlení. A teď už jen s ní. Klepala jsem se nervozitou jak u maturity a těšila se jak na Vánoce. Konečně bude jen spolu. Jen my dvě. Konečně. Rychle jsem pohlédla na hodinky. Měla ještě čas. To jen já jsem takový idiot, co chodí všude moc brzy. A pak jsem najednou věděla, že je za mnou. Otočila jsem se. Ano. Slunce se blyštilo ve vlasech, oči se usmívaly. Na hubených nožkách roztomilé botičky, silónky s růžemi, sukýnka... zatajila jsem dech. Políbila mě. Konečně.

Víš, Lásko

27. dubna 2012 v 7:12 | Metztli |  Chvilka básnění
Vím, Lásko, nemáš to se mnou snadné
Vím, Lásko, ač křivky nemám vnadné
Vím, Lásko, že Tvé city jsou stálé
Vím, Lásko, že jen Ty už jsi mého srdce pánem

Víš, Lásko, že nejsem zrovna andělská
Víš, Lásko, že umím být potvora ďábelská
Víš, Lásko, že pak mě to šíleně štve
Víš, Lásko, že zlost se sama pozve?

Hlavně že jsme normální

26. dubna 2012 v 18:53 | Metztli |  Deníček...
Budu doufat, že za následnou fotodokumentaci neschytám od Vlčka pár facek :D totiž za to, že jsem si dovolila sem dát onu dokumentaci :D
Kochetje se, bavte se. Takhle to vypadalo, když jsme byliv jedné kavárce s přáteli.

Chtěla bych Ti dát...

26. dubna 2012 v 15:26 | Metztli |  Chvilka básnění
Jsi krásnější než fotky tvrdí a slunce se otisklo do tvých vlasů
Jsi milá a něžná a já bych- ani nevím snad najít spásu
Jsi splněním představ o divkokosti skrývané a touze
Jsi nádherná víla s níž ve snech líbám se dlouze

Tak ráda sejmula bych z Tebe tíži minulosti
Tak ráda otevřela bych dveře smyslnosti
Tak ráda políbila bych každičký kousek Tvé kůže
Tak ráda bych zasypala Tvé tělo plátky růže

Krása dávno minulá

26. dubna 2012 v 8:40 | Metztli |  Chvilka básnění
Minulost- co už chvíli nebo dlouhý čas není
Minulost- co už nikdo z nás nezmění
Minulost- co utváří každého z nás
Minulost- co už dávno není sráz

Minulost- už ani tím stínem nemůže být
Minulost- už může v rakvi klidně si hnít
Minulost- už nechytíš ani kdybys chtěl
Minulost- už pestrý motýl z dlaně uletěl

S hlavou v oblacích

23. dubna 2012 v 12:49 | Metztli |  Deníček...
Dnešek je strašně fajn den. Už jen proto, že ke pěkně a že jsem dnes měla jedinou přednášku. Původně se mi nechtělo jet do školy na pouhých 45 minut, ale nakonec jsem překonala samu sebe a nelituju. Cestou jsem si všimla nádherně zamlžených věží olomouckého Dómu a okamžitě jsem se pokusila fotit. S mobilem jsem toho sice moc nenadělala, ale aspoň něco.

Vlčí tlapka III.

22. dubna 2012 v 12:07 | Metztli |  Vícekapitolové
Lidský život je plný křiku. Jak říká klasik- člověk se narodí a hned křičí. Ale ještě před vaším narozením můžeme najít křik. Respektive výkřik. Pokud si to tedy vaši rodiče aspoň trochu užívali. Rodiče nenarodivšího se záprtku si to rozhodně užívali a můj milovaný tvrdí, že křičím. Co já na to? Já na to, co já vím? Kdo má sakra myslet na to, že by se měl klidnit, že. Zvlášť, když ten orgasmus prožíváte i z pozice vašeho partnera. Neptejte se, jak to děláme, prostě to tak je. Nic víc, nic míň. Ale stojí to pak za to.
Zrovna jsem si takhle zakřičela. No to je ovšem věta jako kráva, ale to je nepodstatné. Přemýšlím, kdy ještě křičíme a co je to za významnou chvíli. Porod, jasně. Ale to je teprve přede mnou ve vzdálenosti necelých devíti měsíců. Orgasmus. Jo, ale to je právě za mnou ve vzdálenosti necelých… necelé hodiny. Taky když se hádáme. Což se stane opravdu výjimečně. Ale stát se to může, žeanojaksi. Kdy ještě… taky když.. když já jsem v kuchyni a Bax v pracovně, tak na sebe pořváváme. Anebo na ulici.
"Přijede mamka," ozvalo se z peřin. Vykřikla jsem zoufalstvím.

Vlčí tlapka II.

20. dubna 2012 v 17:26 | Metztli |  Vícekapitolové
Původně jsem neměla v plánu napsat jakékoliv pokračování, ale včera jsem nějak... se to stalo no. Tak se omlouvám všem zúčastneným a všem, co to omylem rozkliknou. Následuje hrozná krávina, dámy a pánové.
Vaše ;)

Unaveně jsem dosedla na postel. V poslední době jsem byla pořád unavená. A taky mi bylo zle. Oprava: nám. Absolutně se mi nikam nechtělo. Zašátrala jsem po mobilu, abych zrušila dnešní schůzku s agentem. Stejně jsem nic nenapsala. Poslepu jsem cosi naťukala a odeslala. Už jsem se chtěla šťatsně svalit do postele, když mě mobil prostřednictvím hlasu mého milovaného jediného nastávajícího- neměla bych to říct naopak?- upozornil, že dnes už bych se opravdu mohla konečně rozhodnout, jakou chci barvu šatů. Zavrhli jsme bílou, černá byla v pořádníku. Stejně jako zelená a ocelově modrá. Dál už jsem se ve vnitřním monologu nedostala- volala mě má nejlepší kamarádka- záchodová mísa..

Pro zářící dívku s temným tajemstvím

20. dubna 2012 v 15:45 | Metztli |  Chvilka básnění
Jsi jako oheň a vítr a země a vzduch
Jsi jako život a všeuzavírající kruh
Jsi jako Ďábel a plameny z Tebe šlehají
Jsi jako Anděl co se mu nepřátelé poddají

Jsi veselá a hravá a divoká a krásná
Jsi jako slunce a ještě více vnadná
Jsi zářivý paprsek co temnotu prosvětlí
Jsi plná hříchu a s úsměvem do něj zasvětíš