Velikonoce u nás doma

10. dubna 2012 v 11:51 | Metztli |  Deníček...
Naše rodinka je kapitola sama pro sebe. Že se oslovujeme jmény zvířat, na to už si dokonce zvykl i můj přítel. A teď prosím vás nemyslím domácí zvěrstvo. I když, to vlastně taky. Třeba u snídaně, když taťka nadrobí, maminka mu nezapomene připomenout, že je takové růžové štětinaté zvířátko, co žije v chlívku a ten si zrovna vytvořil na stole. Hm. Já si občas nadávám do přežvýkavého 4žaludkového tvora, povětšinou, když mi po nekonečně dlouhé době něco dojde... Ale obvykle se častujeme jinými jmény ;) Ale sakra, zase jsem se zakecala. Takže ty Velikonoce. Všechno to začalo beránkem, beránkem kadeřavým.

Maminka se totiž rozhodla, že bude osvícená a že poprvé za svůj život upeče beránka. Neměla formu ovšem. Což je jaksi, žeano, zásadní problém. Nu tak tatínek koupil. Podmínka byla, že ale beránek musí mít růžky. (Nakresli mi beránka.) Neměl. Navíc vypadal pofidérně. A maminka dostala strach, což se projevilo tím, že oznámila, že neví, kolik těsta se do formy vejde a podobné. A že nemá recept. Smůlenka, všechno se vyřešilo. S taťkou jsme se těšili na beránka. Brzy se z kuchyně začaly ozývat podivné zvuky a zvláštní slova, posílající autorku receptu do jistých končin. Následně do nich byl odkázán i taťka- špatná forma. Chápejte, forma může za vše. Opatrně jsme se vkradli do kuchyně. Těsto přetékalo z formy, maminka naštvaně seděla u stolu, před sebou domácí slivovičku. Tož tak.
Nakonec beránek přežil pečení, stejně jako vklepnutí z formy. Dokonce i čumáček přežil. Pak se ale maminka rozhodla, že mu udělá vlnu a dala do trouby rozehřát čokoládu. Maličko na ni zapomněla, takže se bytem brzy nesl prazvláštní zápach. Ale to nic, to jen kouřové efekty. K oné beránčí slávě. Ehm. Každopádně nakonec beránek získal i vlnu. Z čokolády.
A že tedy jsou ty Velikonoce, budeme barvit vajíčka, rozhodla hlava rodiny maminka. Taťka se bránil, že to nikdy nedělal a kdesi cosi a kecy v kleci. Jednoduše jsme ho posadili ke stolu, dali mu noviny a jehlu. A rukavice, chirurgické prosím pěkně. To aby neměl zapatlané tlapky. Nu a protože to chvíli trvá, než se taková vajíčka uvaří a vychladnou, chytl tatínek roupy: pustil se do zkoumání barev. Brzy nám oznámil, že barvit nemůžeme, jelikož a pročež jsou barvy již 6 let prošlé. Maminka ho ujistila, že trpí mentální retardací a barvit se bude. Tatínek si povzdechl, pronesl cosi o lásce až za hrob a pustili jsme se do barvení. Maminka nechtěla riskovat další vtipné poznámky, takže před taťkou přistála miska se dvěma vajíčkama, zelenou barvou a lžicí. Po chvilce klidu se ozvalo, že to by snad mohlo stačit, ne? Vajíčka měla lehce nazelenalý odstín, jakoby jim nesedl oběd. Padlo ujištění, že rozhodně nestačilo a zase na chvíli zavládlo v kuchyni soustředěné ticho. Přerušil ho dotaz, zda by bylo možné barvu ochutnat, vždyť je přece nezávadná. Dobrou chuť, zněla odpověď.

Brzy nadešla chvíle pro nádherné ruční barvy. Natáhli jsme rukavice a pustili se do díla. Tatínek se do toho tak položil, že přesně ve chvíli, kdy měl obarvené jedno vajíčko, stáhl si rukavice, vyhodil je a spokojeně se usmál: "A mám hotovo." Když zjistil, že má barvit ještě jedno, naštval se. Maminka ho ujistila, že barva umýt půjde a kápla mu do dlaně. Jenže tatínek cítil zradu a znovu se zeptal na omyvatelnost. Dostalo se mu zajímavé odpovědi: "Co já vím?"
V koupelně pak nastala zajímavá diskuze na téma "To mi sakra nemůžeš obětovat lžičku pracího prášku?!". A opět vzpomenutí oné lásky až za hrob. Ruce měl pořád špinavé, takže si šel zapálit. Aby se uklidnil. Poslední fáze zdobení- vyrývání motivů. Samozřejmě čistě jarních, žeanojaksi. Takže moje červené vyjíčko získalo podobu Angry Birds a tatínkovo tmavě modré zase pandy.
A dneska ráno na mě byl spáchán atentát. Totiž útok. Totiž taťka mě budil s vřečkou v ruce a že prý hody hody doprovody. No to určitě. Překulila jsem se a schovala se pod peřinu. Dvě symbolické rány, kterým jsem neunikla, mi bohatě stačily.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 valin1 valin1 | Web | 10. dubna 2012 v 13:43 | Reagovat

Tak to je moc pěkně napsané, líbí se mi to moc,pobavila jsem se, přečtu si ještě něco od Tebe :-)  :-)  :-)

2 porcelánová baletka porcelánová baletka | Web | 10. dubna 2012 v 14:22 | Reagovat

:D hele to s tím titulováním mě pobavilo ,připomnělo mi to moji rodinku

3 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 12. dubna 2012 v 12:59 | Reagovat

Děkuju za komentář, máš samozřejmě pravdu, že s hezkou holkou, když nemají společné zájmy, se kluk začne nudit a vztah vezme rychlý konec... Já teda doufám, že ve 40 nebudu strašně moc ošklivá (víc než teď) protože to už jsem v půlce cesty a to se mi moc nelíbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.