Den druhý

3. července 2012 v 14:46 | Metztli |  Deset dní
A máme tu druhý den a s ním
Devět faktů o tobě :)

Což teda nebylo zrovna snadné. Napsat něco, co sice sedne, ale zároveň to nemusí být nic extra soukromého... no... nevím, jestli se mi to podařilo, každopádně, tady to máme :)

1) Jsem cholerická a náladová. Sice jsou moje nálady lehce vysvětlitelné hormonálními změnami, ale to mě moc neomlouvá. V záchvatu vzteku pak udělám dost často hroznou hloupost.

2) Nejdřív mluvím, pak až zapnu mozek. Ale přišla jsem na takovou fintičku. Pokud se jedná o psaný projev, můžu přece z konverzace odejít a vyječet se na plyšáky.



3) Jsem krátkozraká. A to tak, že hodně. Jeden čas to někteří lidé zaměňovali s barvoslepostí, no už je to lepší. Ačkoliv, maminka to občas ještě dělá.

4) Miluju knížky. Staly se mými nejlepšími přáteli a i když na ně nebývá už tolik času, vždycky se do příběhu začtu a nechce se mi ho opouštět.

5) Miluju kočky. Nevím proč, ale je to tak. Mám je mnohem raději než psy, vždycky to tak bylo. I kdybyste přede mě položili seberoztomilejší štěně a kočku, vyberu si kočku. Kočkofil, co už.


6) A taky finofil. To taky nevím, jak se mi přihodilo. Ale finštinu, některé Finy a některé finské kapely miluju až nekriticky. Ne až, prostě nekriticky.

7) Strašně ráda spím, ale fakt nehorázně ráda. Nenávidím brzké vstávání, ale- paradoxně- často se vyhrabu z postele už v 8 a jdu něco dělat. Jsem totiž-

8) Divná. Divná a praštěná. A víte co? To na sobě asi nezměním, protože to je to nejméně škodlivé.

9) Miluju. Jednoho dokonalého muže. Kluka no. To je jedno. Ale jsem na něj dost zlá, což mě se…štve. Nu, jestli mi dá příležitost, změním se. Nějak prostě nemůžu uvěřit tomu, že se mnou chce strávit zbytek života…ale… nevadilo by mi to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 3. července 2012 v 16:53 | Reagovat

Taky miluju knížky a kdysi dávno jsem si myslela, že budu spisovatelka, bohužel mě to nějak přešlo a nemůžu se k tomu dokopat zpátky... :-(
Kočky? Moje máma tvrdí, že jsem "kočičí máma" :D Psy mám ráda, ale kočky jsou prostě bližší :-)
A divná jsem taky. Prej. Už mi mi to (nepřímo) řeklo dost lidí. Vlastně.. To spíš řekli někomu známému a ten to pak řekl mě. Ale tomu už se směju, vždyť mě vůbec neznají... :-)

2 Lišti Lišti | Web | 5. července 2012 v 15:08 | Reagovat

Na "divnosti" není nic špatného. Byla jsem divná, zůstalo mi to a nemyslím, že se to do budoucna ztratí. Mně to říkají do očí a jsem na to celkem hrdá. Je v tom kus těch koček. :)

A finofilii taky chápu. Prolétla jsem si tím někdy mezi třinácti a sedmnácti... hodilo se to, dodneška zvládám ten šílenej jazyk celkem slušně. :)

[1]: Koukám, že zhrzených psavců je nás víc... taky se potřebuju nacpat zpátky. Nutně.

3 Adelaine Adelaine | Web | 6. července 2012 v 18:32 | Reagovat

Nemám r áda, když o sobě lidi tvrdí, že jsou divní. Protože to už v dnešní době znamená, že jsou normální, když to tvrdí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.