Říjen 2012

06 Sen

29. října 2012 v 8:00 | Metztli |  Trest boží
Odtrhla jsem se a docela vyděšeně koukala kolem. ze všech lesklých ploch se po mně natahovala přízračná bruneta. Bruneta?! Jednoruká, mimochodem. A u nohou jí vrčel vlk. Černý vlk. S rudýma očima. Křivě se usmála a něco té šelmě pošeptala. Pohledem jsem klouzala z jednoho zrcadla na druhé a jen tak mimochodem si uvědomila, že dveře někam zmizely. Ale co dveře. Ty mě neroztrhaj zaživa. Rozběhla jsem se namátkou k jdnomu zrcadlu a rozkopla ho. Systematicky jsem ničila jedno vedle druhého, dupala po střepech a doufala, že se zachráním. Jistý škodolibý hlásek v mé hlavě na mě něco pořvával, ale neslyšela jsem ho přes tříštící se zrcadla.

Podivné snění

28. října 2012 v 17:00 | Metztli |  Erzählungen
Odložila knížku a slastně se protáhla. Nadešel čas jít spát. Vstala, aby sfoukla svíčku v předsíni. Stoupla si na špičky a zápětí se prostor naplnil vůní kouře. Současně zmizela teplá mihotavá záře. Zacouvala zpátky do pokoje a pomalu zavírala dveře. Místo obvyklého vrznutí jakoby slyšela chraptivé vydechnutí. Do postele málem skočila. Zachumlala se do veliké peřiny a očima nervozně těkala po temném pokoji. Čím více se snažila zaostřit, tím hůř viděla. Obraz se skládal z drobných zářících teček. Brzy už neviděla nic než absolutní tmu. Zamotala se jí hlava, a tak oči raději zavřela, v dlani svírala amulet.

Nepohodlný

11. října 2012 v 8:26 | Metztli |  Myší maš
Na úvod bych jen ráda uvedla, že jsem se nechala inspirovat jedním článkem. Až ho opět náhodou najdu, dám vám na něj odkaz. Do té doby se omlouvám.

Vzpomínáte si na Lisabonskou smlouvu? Pevně věřím, že ano a to i díky našemu panu prezidentovi, který odmítal podepsat. Tehdy jsem mu neskutečně fandila a doufala, že nepodepíše, protáhne to do voleb v Británii a podobně. A teď vám, náhodní čtenáři, položím podivnou otázku: co by se s panem prezidentem stalo, kdyby opravdu nepodepsal?

Jen ležet a nic nedělat

7. října 2012 v 17:48 | Metztli |  Chvilka básnění
Na okno bubnují kapky deště
Tajnou zprávu
No já chci zůstat ještě
V ospalém hávu

Zavrtat se do teplého pelechu
Ani nos neukázat
O okolním světě vědět jen z doslechu
Slastí se uspávat

Je mi 36 let?!

3. října 2012 v 19:53 | Metztli |  Myší maš
Dnešek se vyvíjel jako relativně fajn den. První přednáška jen 45 minut, no neberte to. Navíc s mým milovaným panem profesorem a na témata velmi libá, jako jsou meditace, modlitba a znamení. Nakonec jsme se domluvili i na seminárku, pravděpodobně ji teda budu psát v němčině- prý: vyberte si cizí jazyk, který je Vám nejbližší. Já na to- čeština?- a asi na tvoření příjmení. Hodina a půl fonetik se dneska naštěstí nekonala, takže jsem zalezla za kamarádkou na kolej a plánovaly jsme, co teda podniknem s tou kupou času. Že to vyhrála Olympie a já nakonec zatloukla poslední dvě hodiny snad není překvapivé.

30.den MEME

2. října 2012 v 12:00 | Metztli |  MEME- 30 dní
Tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

Jo, to je trochu problém. Kdybych psala podle plánu a každej den, měla bych tenhle 30denní řetězák dokončenej na konci srpna. Jak vidno, lehoulince jsem přetáhla. Takže, kterej měsíc vzít? Víte, ono to bude asi jedno, protože žádný úspěchy se neděnou. Tedy, krom takových těch.. všedních zázraků.

29.den MEME

1. října 2012 v 12:00 | Metztli |  MEME- 30 dní
Tvé cíle na příštích 30 dní

Milovat.
Smát se.
Dýchat.
Mluvit.
Chápat.
Chtít.
Brečet.
Snít.
Psát.
Učit se.
Číst.
Líbat.
Hladit.
Dotýkat se.
Pomáhat.
Žít.
.
.
.

05 Sen

1. října 2012 v 6:42 | Metztli |  Trest boží
Spokojeně jsem přivřela oči. Tíha ze mě spadla prakticky okamžitě, konečně jsem se někomu svěřila. Nezbývá než doufat, že se Freyja brzy ozve. Což bylo prakticky jisté. S úsměvem jsem opustila počítač a zamířila do kuchyně. Po cestě jsem z ledničky vytáhla kuřecí kousky a okurku. Všechno jsem to vyskládala v kuchyni na linku, přihodila chipsů a našla plech odpovídající velikosti. Koukla jsem na hodiny. Za deset minut dvanáct. Co víc si přát? Dopoledne sice letí jako bláznivé, ale to mi může být momentálně opravdu jedno. Rozdrtila jsem hrst solených chipsů a obalovala v nich kuřecí naložené do bílého jogurtu a koření. V hlavě mi zněla oblíbená písnička a já se snažila nemyslet na krev. Protože to mi moc nepomůže.