Listopad 2012

Sama se sebou

27. listopadu 2012 v 9:50 | Metztli |  Erzählungen
Konečně měla přátele. Ty opravdové, co jí poví pravdu do očí. Ty, co ji podrží.
Konečně měla partnera. Toho, který rozesměje. Toho, se kterým chcete zestárnout.
A pak se ráno probudila a najednou byla sama.

Muss haben..

24. listopadu 2012 v 19:21 | Metztli |  Myší maš
Obecně jsem si o sobě myslela, že nejsem náročná. Ale začínám mít pocit, že to tak rozhodně není. Totiž, pořád si nemyslím, že bych byla extra rozmazlená, ale je fakt, že se moje nároky rozrostly.
Muž. Prosím pěkně, můj muž. Tak nějak si bez něj nedovedu svůj mrzký život představit.
Žena. Totiž Barbucha. Aneb má drahá žena. Její kecy, které mě pronásledují už i ve spaní, jsou asi to poslední, co mě drží nad hladinou šílenství. A tak nehrotím vůbec nic a vesele si šílím.
Drak. Protože když vám kámoš na chatu napíše, že "dráček celej den chodil, pak si lehl a mlátil křidýlkama do země a myslel, že je mrtvej"... pak prostě tohle je kamarád, kterýho ze svýho života jen tak nepustím.

Milý Christkinde,...

13. listopadu 2012 v 9:07 | Metztli |  Deníček...
...čím jsem starší, tím jsem blbější, ale to ty jistě víš. Ještě aby ne. Přemýšlím, když je tvůj Otec vševědoucí a vševidoucí a všeslyšící a tak, jsi na tom stejně? Jestli jo, vůbec ti to nezávidím. Osobně bych nepotřebovala vědět a slyšet všechno. No nic. K věci.
Absolutně zmatené oslavování tvého příchodu do chléva se blíží. Ne že bych nevěděla, co dostanu. To, co každoročně. Od maminky oblečení, které se mi nelíbí, je plné růžové a podobně a samozřejmě nemá passende velikost. A knžku, juhu. Od tatínka čtečku, pokud vím. Doufám, že přítel mě nebude zásobit okultní literaturou typu Papus, neb ta mi leží v poličce a je to sice hezká připomínka jeho existence- přítelovy, ne Papusovy- ale celkem na nic. Doufám, že kamarádky mi nedají jako loni řasenku, tužku na oči, stíny, lak a lesk. Řasenka, tužka a lesky leží nepoužité. Lesk na rty už taky nějakej ten pátek nepoužívám a borůvkově fialový lak na moje nervozitou orvané nehty? Žertuješ?

Pohanu Giselheerovi

11. listopadu 2012 v 12:17 | Metztli |  Hochschule
Ačkoliv se překladatelským seminářům vyhýbám jako čert kříži, čas od času mě to doběhne. A pak se tedy snažím přeložit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí báseň, prózu, popřípadě sakrální text. Tentokrát jsem vyvázla z pouhou básní.

Giselheer dem Heiden
Else Lasker-Schüler

Pláču-
Mé sny se roztříštily o pozemskou tíž.

Do mé temnoty
Se žádný pastýř neodváží.

Z mých očí se vytratily hvězdy
A já bloudím.

Jak jsem darovala plazmu

1. listopadu 2012 v 16:24 | Metztli |  Myší maš
Doba je zlá. Ačkoliv, to já taky. Tak jako tak, nepřispívám na postižené, vím o tom svoje. Nedávám bezdomovcům ani korunu, stejně by to prochlastali. A Nový prostor nekupuju. Jak jsem říkala, jsem svině. Ale krev jsem dát chtěla. Nevyšlo to. Doktorka na mě pak vybafla pěkně zákeřně, kdeže to mám hemoglobin. Bez kávy mi to nemyslelo, takže jsem matně uvažovala, že by měl být v krvi. No. Ale to je jedno. U plazmy celkem nikoho moc nezajímá, jak jste na tom s hemoglobinem, takže jsem to zkusila.