Leden 2013

Konečně skončilo zkouškové

29. ledna 2013 v 19:59 | Metztli |  Deníček...
Ano, tato pamětihodná událost si jistě zaslouží dokoumentaci. Konečně je konec. Uááá. Letos jsem myslela, že se toho snad ani nedožiju, jelikož rok od roku hůř a hůř zvládám stres. Pro letošek budiž typické zvracení, nevolnost a nespavost. Ano, je vážně výborné a obohacující, vzbudit se ve 3 ráno a přemýšlet nad tím, co ještě musím udělat, co napsat, co stihnout a co asi už nestihnu...

Veränderung

23. ledna 2013 v 20:31 | Metztli |  Chvilka básnění
Změna je život, aspoň se to říká
Sleduju ruku co vlasy stříhá
Byla to jenom moje volba
Teď mě však popadla solidní zloba

Měla jsem všechno...

20. ledna 2013 v 23:15 | Metztli |  Vlčí časy
Měla jsem všechno a najednou je to pryč
Upletla jsem si na sebe samu dlouhý bič
Chtěla bych vráti čas o rok zpět
Hýčkat ten křehký láskavý květ

Chtěla bych usnout a už neotevřít oči
Nemuset znova prožívat ten pocit
Bolestnou ztrátu co se v kruhu vrací
Ostnatou rukavici co facku s lehkostí vrazí

Hříšné snění

18. ledna 2013 v 22:00 | Metztli |  Něžně svůdné
Probudila ji vůně. Jeho vůně. Vždy na ni působil stejně- touhou. Zhluboka se nadechla a otevřela oči. Tma. neviděla nic. Až za moment pochopila, že má na očích sametovou pásku. Pokusila se pohnout rukou, ale... Byla přivázaná. Ani ruce, ani nohy ji neposlouchaly! Zazmítala se. Ovšem marně. Pevně svázaná bůhvíkde s bůhvíkým... ačkoliv, ona věděla s kým. Znovu se nadechla. Ano. Je to on. Olízla si rty a zaposlouchala se do ticha.
"Dobré ráno, čičí," zaznělo.

Sezení druhé

18. ledna 2013 v 13:58 | Metztli |  Projekty
Článek je z úterka a objevuje se tu až teď čistě proto, že mi čas od času nejede blog. Jako vůbec. No, jistě si dovedete představit moje nadšení... takže tak.



To si odskáče, napadlo mě při pohledu na stále prázdný papír. Teď si vážně nemůžu dovolit tvůrčí krizi. Takže, položme se na otázku- kde ksakru je?! Vstala jsem a šla zalít rooibos. Fajn, už jí i čajem podlízám. Grrr... nalila jsem si plný hrnek, spíš hrnec a naplnila i menší hrníček. Pro ni. Po sté jsem koukla na hodinky. Z plánovaného hodinového tvoření asi nakonec nic nebude.
15. ... ne, nemysli na něj, ne...
"Nazdar," ozvalo se mi u levého lokte.

Nikdy

15. ledna 2013 v 21:34 | Metztli |  Vlčí časy
nedotknu se tvojí tváře
nespojí se svatozáře
nespatřím v tvých očích třpyt
nechceš se mnou znovu být

nikdy už nikdy znova
nepohladí mě tvá slova
nevychovám s tebou tvora
možná pomůže konopný provaz


Vzpomínky

11. ledna 2013 v 22:00 | Metztli |  Deníček...
Že jsem v posledním článku psala něco o snaze nebýt monotématická? Aha, tak to beru zpět. Protože prostě proto. Nejde to. Nebo jinak, ono to bude muset jít. Ale zatím to jen bolí a uvnitř je prázdno. A vzpomínky jsou to, co mě snad nejvíc ubíjí. Před chvílí jsem strašně chytře zmáčkla na fb "podrobnosti o přátelství" a sledovala, jak se celý ten rok vmáčkl do několika fotek, několika něžných slov... ach jo.

Studijní povinnosti? Státnice? Ale tak...

8. ledna 2013 v 13:43 | Metztli |  Deníček...
Když jsem v létě skuhrala, co mě všechno čeká, přišlo mi to až neskutečné. Že to ani nemůžu zvládnout. Tolik učení, psaní a já nevím čeho všeho ještě. A nakonec... ono to asi i půjde (nečekaně, že). Mimojiné mi ani nic jiného nezbývá. A faktem je, že se momentálně věnuju učení i proto, abych nemusela myslet na vlka. Nechci, aby všechny články po rozchodu byly monotématické a navíc se musím hnout z místa, už jenom proto, abych se nezhroutila, když vlezu do čajovny (no, jak mi nevadí pozornost, tak tohle mi fakt vadilo). A taky proto, že život, ta hnusná svině, jde dál.

Konec vlčích časů

5. ledna 2013 v 20:57 | Metztli |  Deníček...
Nikdy nikdy nikdy víc
Nepolíbíš už mou líc
Nikdy nikdy nikdy
Už žádné víc

Stvoření světa trochu jinak

4. ledna 2013 v 20:43 | Metztli |  Hochschule
Píšu něco jako seminárku. A potřebovala bych kritiku. Hodně kritiky. Není to ještě hotové, ale tohle zatím mám a potřebuju vědět, jak moc špatné to je. Jestli si můžu dovolit to poslat profesorce. Takže za vaše komentáře budu moc ráda :)

Mimo čas a prostor, nikdykde, v síni plné křupavých hvězdokup a sladkých galaxií, diskutovali bohové. Tedy, diskuze je příliš silné slovo. Značně se nudili, a tak je napadlo- stvořme něco. Zatím nevěděli co, ale to Nečasem poddá. Apollón sice údajně věděl, ale to mohla být jen nějaká konspirační teorie.
Bohově seděli v kruhu, kolem nich přívrženci a mračili se na sebe navzájem. Zeus se znovu ujal slova: "Přátelé, kolegové, jsme bohové. Někdo by nás měl uctívat. Copak to není jasné? Stvořme si nějakou šachovnici. Héra, sedící po jeho levici, jen protočila oči. Na muže šla krize středního milénia.