Měla jsem všechno...

20. ledna 2013 v 23:15 | Metztli |  Vlčí časy
Měla jsem všechno a najednou je to pryč
Upletla jsem si na sebe samu dlouhý bič
Chtěla bych vráti čas o rok zpět
Hýčkat ten křehký láskavý květ

Chtěla bych usnout a už neotevřít oči
Nemuset znova prožívat ten pocit
Bolestnou ztrátu co se v kruhu vrací
Ostnatou rukavici co facku s lehkostí vrazí


Měla jsem partnera který stál za to
Jeho lásku nevyvážilo by všechno zlato
Mohla jsem ho mít nebýt vlastní demence
Připadám si teď jak podomní prodejce

Byls mým vesmírem něhy a slunce a štěstí
Mou soukromou zahradou kde se všechno smí
Byls a možná teď protáčíš oči v nevíře
Nechápu sebe a nevím co jsem to za zvíře

Vím že všechna ta slova jsou nanejvýš zbytečná
Že měla bych dál jít smát se a být statečná
Popřáls mi štěstí do nového života- BEZ TEBE
Vlastní zrada mě celou rozklepe

Jsem s tím vším otravná a vidím na okolí
Že by za mou zavřenou hubu dali cokoliv
Nemůžu nechci nevím co dál
Pročs osude s mou kostkou hrál

Volám tvé jméno a prosím mocnosti
Vrať se mi

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pukina pukina | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 23:39 | Reagovat

Báseň nejspíš ze života :-( . Smutná, ale pěkná ;-)

2 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 21. ledna 2013 v 0:34 | Reagovat

Hlavu vzhuru a napni plachtovi sve barky, nez domyslis budes s jinym sledovat cervanky ... :)

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 4:06 | Reagovat

Basen pekna, ale ta tema! Du solltest Dich endlich umschaen, es sind auch andere Männer da, oder? ;-)

4 metztli metztli | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 19:15 | Reagovat

[1]:ano, ze života jedné slečny, co si s demencí šlape po štěstí...

[2]: možná nechci bez něj být, životem svým dál už jít...

[3]: keine Ahnung... keine Lust...

5 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 9:33 | Reagovat

Za tvou zavřenou hubu bych nedala nic, když se trápíš, tak piš, skládej básně, mluv se svými nejbližšími.. Prostě dělej cokoli, co ti ulehčí, né-li pomůže... :-)

6 Říjnová Říjnová | Web | 22. ledna 2013 v 21:31 | Reagovat

Je až neskutečný, jak se to podobá jedné mé kamarádce...
Nicméně, můžu ti říct, že to časem přebolí, vždyť... Zeit heilt alle Wunden, ale člověk musí především chtít no, to je to nejhorší.
Ale básnička je moc pěkná.

7 metztli metztli | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 21:40 | Reagovat

[6]: ano, chtít. A víš, já nechci :) vím, že to je chyba, ale nejde to jinak. Faktem je, že teď by to znovu ani nešlo...což by mě možná mohlo uklidnit... ale jednou, doufám, až budu bez maminky ochránkyně... to znovu zkusím... nevím.. možná se do tý doby vykašlu na život, možná ne.
A děkuju :) to jen prostřelený srdce adíra v duši..

8 Říjnová Říjnová | Web | 22. ledna 2013 v 21:49 | Reagovat

[7]: Nikdo ze začátku nechce. Možná to tak je i správně. Chvíli sedět na místě a brečet a pak se zvednout a jít dál...

9 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 22. ledna 2013 v 22:47 | Reagovat

Oplácim lichotku. :-)
Vlastně jsme se shodly i tématicky.

10 metztli metztli | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 15:00 | Reagovat

[9]: myslela jsem na to :) a děkuju :)

11 vitr71@seznam.cz vitr71@seznam.cz | 5. dubna 2013 v 23:06 | Reagovat

...pak vem člověku,
co nejvíce měl rád.
Ať pocítí bolest
a také trochu hlad.
Až pochopí své neštěstí
a zdrcen bude bolestí,
pak věc nastane veliká...
Jen tak lze stvořit básníka..
;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.