Únor 2013

Existence

28. února 2013 v 23:45 | Metztli |  Deníček...
Poslední dny jsou nesnesitelné. Je jedno, jak moc se okolí zajímá, co se mnou je. Jednak buďto neodpovídám (v případě matky, naposledy mě seřvala, že vlka pořád miluju), nebo jen pokrčím rameny. Nechce se mi to vysvětlovat. Ti, co to vědí, se neptají a ti, co se ptají... prostě není chuť to pořád opakovat a vysvětlovat, že dva měsíce a 5 dní nic nejsou. Ale jo, jsou. Mám pocit, že je to věčnost. Jakoby se každý den táhl nekonečně dlouhou dobu. Můj život se změnil v pžežívání. Jsem s tím už otravná? Pardon, jen se mi zhroutilo všechno, v co jsem věřila.

Padesát odstínů temnoty

24. února 2013 v 15:24 | Metztli |  Myší maš
Stejně jako první díl, dostala pokračování maminka a já jí ho velmi nevybíravě znárodnila, dokud nebylo dočteno. A stejně jako první část jsem i druhý díl přečetla hodně rychle. Jedna věc je, že rychle čtu, druhá, že se to čte opravdu dobře. Ale narozdíl od jedničky už mě dvojka tolik nenadchla. Kdyby nebyl internet plný toho, že se Ana vrací ke svému Stínovi, pak bych možná nedočkavě čekala. Ale protože jsem to věděla...

Druhý měsíc

23. února 2013 v 23:15 | Metztli |  Milý vlku,...
Milovaný,

dnes je opět 23. Před dvěma mesíci jsi přetrhl pouto, které nás spojovalo. Pouto, které pro mě bylo vším. Od onoho dne jsi mi dal několikrát naději, že se ta nit znova spojí. Že zase budu moct být s Tebou a šťastná. Ale všechny ty naděje byly plané. Ne, nechci Ti nic vyčítat, vlastně Tě chápu. Jen to bolí a ta bolest je prostě hrozná. A právě proto, že to bolí, nemůžu zapomenout. Protože to bolí a já Tě miluju.

Vanilkově

21. února 2013 v 23:15 | Metztli |  Milý vlku,...
Milovaný,

poslední tři dny jsem v opojení vanilky. Totiž, zase jsem jednou použila svůj vanilkový parfém. A sakra, nechápu, jak je to možný, že si to pamatuju, ale jakmile se kolem mě začala vznášet vůně, vzpomněla jsem si, kdy naposledy... s Tebou, jak jinak. A víš, kdy? Jeli jsme spolu tehdy do aquaparku. Bože, to byl báječný den. Bylo volno, prázdniny, mačkala jsme se na sebe v šalině a já se mohla zbláznit, když jsem Tě konečně viděla v plavkách.

Potřetí

18. února 2013 v 23:15 | Metztli |  Milý vlku,...
Milý vlku,

tak už jsem Ti udělala i rubriku. Obávám se, že se bez toho psaní neobejdu. Možná, že to všechno časem vyhasne. Ale teď, v tuto chvíli... nemůžu jinak. Navíc, Ty to stejně nečteš, tak co se bát. Nakonec, proč i psát, když adresát není? Protože můžu doufat-a Ty víš, že já doufám ráda-, že si to třeba přečteš. Jasně, není jediný důvod, proč bys to dělal. No znáš mě, jsem nepoučitelná a s radostí si znova spálím prsty. Takže Ti prostě budu psát. A basta.

Milovaný vlku,...

15. února 2013 v 23:15 | Metztli |  Milý vlku,...
dnes je 15. a já se nemůžu ubránit vzpomínkám. Na Tebe. Na nás. Na to neskutečné štěstí, kterého jsem byla před rokem a vlastně i před dvěma měsíci plná. Na ten pocit. Nic víc mi nezbylo. Jen vzpomínky, které si hýčkám jak žářící démanty. Vzpomínky, které vedou dál, do rozbolavělých ran na duši a nově i na těle. Je to někdy zajímavé, jak fyzická bolest...

Vzpomínám..

10. února 2013 v 18:36 | Metztli |  Milý vlku,...
Milovaný vlku,

dnes je to na rok přesně, co jsme spolu oslavili Valentýna. Kvůli škole se nám to posunulo na 11.února, ale upřímně řečeno, co na tom sešlo, že? Tehdy bylo podstatné, že jsme byli spolu. Konečně jsem to i řekla doma a my se mohli držet za ruce... Díky tomu, žes tehdy mírně přepískl obdarovávání, nosím už rok na krku stříbrnou polovinu srdce. Ano, brzo tomu budou dva měsíce, co už mi nenáleží a nenáležíš. Ale na sundání není sil...

He-PČÍÍÍK

9. února 2013 v 20:06 | Metztli |  Deníček...
Uff. Mám za sebou dvě asi absolutně nejhorší noci v mém životě. Obě dvě jsem nemohla spát bolestí kostí. Krom toho jsem byla mírně mimo, takže jsem měla opravdu šílené sny. Ale postupně. Ve středu se vrátila z práce mamka a byla nemocná, takže jsem se o ni starala, což byla trochen chyba. V noci mě rozbolela kyčel, pak záda a nohy- ale ne svaly, prostě mě šíleně bolely kosti. Ráno jsem se sice pokusila vstát, ale motala se mi hlava, myslela jsem, že si vyzvracím vnitřnosti. Takže žádný nákup, žádný úklid ani vaření. Jedině postel. A kosti se zase ozvaly.

Halucinogenní realita

8. února 2013 v 22:11 | Metztli |  Erzählungen
Jen jako prevence, říkala si, když zapíjela zelenavou pilulku. V zápětí jí vytryskly slzy. Už to byly dva měsíce. Dva měsíce od posledního polibku. Dva dlouhé měsíce od posledního doteku. Jeho vůně. Jeho hlasu. Lehla si, zachumlala se do peřiny a sevřela plyšáka. "Miluju tě, vlku," zašeptala a ponořila se do říše snů.

1.kapitola

5. února 2013 v 21:30 | Metztli |  Profesorské trable
Drahé vážené osazenstvo blogu, opět jsem se rozhodla psát. Totiž, pokusit se vytvořit něco rozsáhlejšího. Uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit, chech. Faktem budiž to, že se znovu navracím do Bradavic, tentokráte ale už ne do života studentského, anóbrž profesorského. Odpusťte, že jsem nedokázala vynechat vlka... bude to ještě chvíli trvat... tak. Ještě jsem si neujasnila, v jakém čase se bude povídka odehrávat, ale věřte, že zatím to ničemu nevadí. Nu, samotného Harryho nečekejte. Takže se budem pohybovat v čase po válce. Tak... 120 let. Hu, to jsem to ale rychle vyřešila, což? Ale teď už k povídce. Příjemně se bavte a komentujte :)
Vaše ;)