Březen 2013

Komentáře a reklamy

30. března 2013 v 12:57 | Metztli |  Myší maš
Právě toho mám tak akorát dost. Myslím, že jsem se k tomuhle tématu už jednou vyjadřovala, dobrá tedy, znovu a tentokrát naposledy. Vysvětlete mi logiku lidí, co píšou místo komentářů reklamu. Vážně si ti blogeři myslí, že mě taková reakce potěší? Že potěší jakéhokoliv blogera a že pak, štěstím bez sebe za tupou a často i gramaticky vadnou reklamu, honem rychle poběží na blog komentátora a bude si číst a komentovat a dokonce rozesílat odkaz dál? Vážně???

Po roce...

29. března 2013 v 23:45 | Metztli |  Milý vlku,...
Drahý vzpomínaný,

dnes máme další pěkné výročí. Takové nemravné, vzpomínáš? Já osobně nemůžu zapomenout. Ta vzpomínka je hořkosladká. Přesně před rokem jsem nezvládla na první pokus klausuru. No, není se moc čemu divit, ale byla jsem z toho maličko na prášky. A koneckonců, do teď ji nemám, že. Ale tys tehdy dojel. Tvůj vlak měl zpoždění, takže jsme jeli osobákem a pak pekelně spěchali na katedru. Čekal jsi na mě, rovný tři hodiny? Ne-li dýl. Asi spíš dýl. Po testu jsme zapadli do kavárky s M+M a Ty jsi tehdy řekl, že ode mě nechceš žádná radikální řešení, co se mamky týče, že to chápeš a nevadí Ti to. Památné prohlášení, což...?

Ponaučena?

28. března 2013 v 23:04 | Metztli |  Erzählungen
Ponaučena z předchozích chyb? Kdo ví. Není to ale fér! Proč se nesmět svěřit rodič! Protože vše, co řeknete, bude použito proti vám. Raději mlčet. Mlčet a poslouchat, co říká. Nesvěřit se s ničím. Ani s tou zoufalou bolestí, co svírá útroby každou vteřinu zbytečné existence. Ani s možnostmi řešení. Pozitivním ani s negativním. Mlčet.

Další týden v háji

28. března 2013 v 17:31 | Metztli |  Deníček...
Po minulém týdnu, kdy jsem denně přidávala článek, jsem tenhle týden blog zanedbávala. Jednoduše proto, že jsem se znovu zapojila do vzdělávacího procesu. Zápěstí nebylo zlomené, volejme sláva. Nedostala jsem ani ortézu, což je super. Jen to nesnešitelně bolí při každé dlouhodobější činnosti, ale vzhledem k tomu, že si poznámky psát musím, má ručička maličko smůlu. Ikdyž, možná ji mám já. Vyučujícím jsem porozdávala nakopírované potvrzení od chirurga a pozjišťovala si, tak trošičku, co se dělo. Ale opravdu jen maličko.

Ženy nevědí, co chtějí?

24. března 2013 v 18:15 | Metztli |  Myší maš
Abych byla upřímná, k článku mě inspirovala má oblíbenkyně Succuba. Ta se pověnovala ruzumným ženám a jejich tužbám. No, bylo by velmi egoistické, počítat sebe mezi rozumné ženy, proto se omezím na ženy obecně a samozřejmě (velmi egoisticky) na sebe. Takže, platí, že ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou?

2160 hodin

23. března 2013 v 22:45 | Metztli |  Milý vlku,...
90 dní, tedy 2 160 hodin (v 17:06), jednoduše 3 měsíce. Tři nekonečně dlouhé měsíce, co jsou snad věčností, od doby, kdy jsem to tak kolosální podělala. Tři měsíce a nic se nezměnilo. Teda, něco jo. Jsem o 6 kilo lehčí, fakt super. O hodně smutnější. Ale pořád stejně zamilovaná. Tři měsíce. Chybíš mi a asi nemám co víc k tomu říct. Pořád dokola poslouchám všechny písničky, cos mi nazpíval. Nic se nezměnilo.

Ups

22. března 2013 v 21:58 | Metztli |  Deníček...
Moji milí, já zjistila něco fakt děsivého. Krom toho, že mě 5.dubna čeká klausura, kterou když nebudu mít, tak nejdu ke státnicím, ale sakra. Ty státnice!!! Ono už se to blíží!!! Moc se to blíží!!! Konkrétně 17., 18.června!!! To je průser, vážění, kolosální průser! Protože mi toho ještě hodně chybí.

Na houpačce

21. března 2013 v 11:28 | Metztli |  Milý vlku,...
Milovaný,

poslední dny se štvu s přepisem kurentu. Upřímně řečeno, moc mi to nejde, ale kredity potřebuju a pořád lepší to udělat doma a v klidu, než se stresovat na semináři s tím, že to jednoduše nepřečtu a získat 0 bodů. Relativně mám dva soubory ze 3. Ten poslední je nejhorší, sice by to mělo být česky, ale nevím, jestli mi to pomůže. Spíš ne než jo. Takže, jsem pořád doma a snažím se hrát si na vzornou studentku. Kromě toho by stálo za úvahu vybrat nějaká dílka a zkusit se zase jednou účastnit literární soutěže, ať už teda vím, jak moc hrozně píšu...

Krvavá touha

20. března 2013 v 22:30 | Metztli |  Erzählungen
Pozoruju levou ruku. Rudý lak na delších nehtech. Jak provokativní. Zatínám nehty do dlaně a znovu povoluju sevření. Rudé půlměsíčky v kůži. Brzy mám na dlani několik řad zarudlých stop. A pod dlaní se objevuje něco mnohem zajímavějšího. Koukám na svoji bledou kůži. Sleduju modré linky žil. Někde jsou tak patrné, jinde se ztrácí v hloubce. Prsty přejíždím po jejich stínech. Potom nehtem. Zanechává za sebou bílou stopu, která vzápětí červená. Chvíli se na kůži skví jako tajná zpráva, pak postupně mizí. Jakobych nic neudělala. Jakobych se kůže ani nedotkla. Znovu zatnu nehet do kůže a pomalu, líně si kreslím do živého plátna.

Den v číslech

19. března 2013 v 22:44 | Metztli |  Deníček...
  • dvě přečtené knihy o pedagogice a dvě napsané anotace
  • jedna přečtená kniha k bakalářce
  • devětaosmdesát přečtených stran Lehkého fantastična