Proklaté jaro

18. dubna 2013 v 22:47 | Metztli |  Erzählungen
Natáhla se na lavičku a vystavila tělo slunečním paprskům. S úsměvem se začetla do knížky, v uších zněla příjemná hudba. Brzy na ni však padla mírná únava, v noci špatně spala, jak už bylo v poslední době obvyklé. Oči se samy zavřely, ale stále vnímala okolí. Mírné otřesy, když někdo procházel. Svět se však začal rozplývat, až zmizel úplně. Zůstaly jen tiché tóny a fantazie.

Probral ji polibek na ucho. Lekla se a okamžitě byla na nohách, takže se jí zamotala hlava. Koukala na kamaráda a musela se smát. Polibek mu vrátila a opřela se o něj. Prsty se propletly snad automaticky, snad tomu pomohli. Pozorovala ptáky, jak si staví hnízda. Zloději větviček, začala jim říkat. Pošklebovala se jim, když na nějaké větvi seděli a snažili se kousek utrhnout. Jednak to ještě nikdy neviděla, druhak to bylo nehorázně směšné. Připomínalo to podřezávání si větve pod sebou. A snad v jisté škodolibosti, možná touze po ptačí svobodě, ji mírnily jeho rty. Klouzaly po krku, na ucho, na rty. Prsty zkoumaly hebkost kůže. Zadrhával se jí dech. Polibky se prodlužovaly...
Městem procházeli ruku v ruce. Chtělo se jí tančit, smát se, zapomenout na všechny starosti, všechno hodit za hlavu. Přestala cokoliv řešit. Žít daným okamžikem. Carpe diem. Memento mori. Vanitas. Pořád ostražitě čekala, kdy ji stopne, zakleje další doteky. A velmi naivně si myslela, že se to ještě nemůže stupňovat. V čajovně z krku zmizela polovina srdce. Sbohem, vlku, když nechceš, nechtěj si. Tedy konečně sbohem, žij šťastně, přeju ti vše, teď už i lásku. Schovala řetízek do peněženky a za chvíli se jí na krku houpal drak. Sice jen vypůjčeně, ale byl tam. Zmizel ve výstřihu a stal se delikátní záminkou. Brzy však snad ani záminky nebyly nutné. Jeho dlaně jako holubice přeletěly všechny hranice. Tiše sténala. Měla pocit, že vybuchne. Chtěla vykřičet všechnu touhu a určité procento zoufalství. Protože vždycky byla přítomná jedna její část, která nutně musela všechno řešit. A ta se teď sarkasticky smála všem jejím předsevzetím. Vyžereš si to až do dna, zasmála se a na moment zmlkla. Ještě budeš prstíčkem hrabat...
Tisíce polibků, nepočetně doteků. Hranice? Jaké, kde? Co je to hranice? Na té ji jednou upálí, že? Ale teď, právě v tuhle chvíli, to nechtěla řešit. Ne, protože jakékoliv řešení znamenalo potenciální problémy. A na to teď neměla náladu. Celá rozklepaná, v horečce toužící, dosedla na zem a začala se šíleně smát.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 7:38 | Reagovat

To "jaro", ta "jar" lomcuje asi trolilinku moc s nami vsetkymi, oder? :-D

2 Sekmeth Sekmeth | 19. dubna 2013 v 10:01 | Reagovat

Carpe diem - jen tak dál ;-) A na memento mori teď zapomeň ;-)Ale jinak máš pravdu - Vanitas vanitatum et omnia vanitas.

3 Ghloeé Ghloeé | Web | 20. dubna 2013 v 15:48 | Reagovat

Páni slečno. Každé slovo zapadá mezi další slova. Něco jako puzzle. Byla krása to číst. Moc ráda píšu povídky a příběhy, ale tohle bych asi nedokázala (O_o)

4 metztli metztli | E-mail | Web | 20. dubna 2013 v 17:51 | Reagovat

[1]: no to hej, lebo endlich došlo Sonne :D

[3]: děkuji, jsem ráda, že se to krásně četlo :) pro mě zase bylo krásné něco takového prožít :) a neházej nic do obilnin, jistě že můžeš něco takového napsat :) nech psát srdce.

5 Succuba Succuba | Web | 21. dubna 2013 v 19:22 | Reagovat

Milá Metzli, povídej ty mně něco o dokonalém psaní. Konec je sice trošku hektický a úplně přesně jsem nepochopila co se v něm vlastně událo, ale řeknu ti... krása :)

6 metztli metztli | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 20:27 | Reagovat

[5]:no, na konci dne se toho událo mnohem víc, než se mi chce svěřovat blogu, prozatím, proto je to takové... podivné. Ale jinak moc děkuju :*

7 Lady Lady | Web | 22. dubna 2013 v 1:49 | Reagovat

Oh my god! Včera jsem se vrátila z Anglie, cant say a anything else. Je to úžasné. Je úžasné, dechberoucí a zároveň extremely děsivé, že tomuhle maximálně rozumímm! A existuje jediný člověk, vůči kterému tohle cítím..

Anyway - briliantně napsané! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.