Pestrobarevná cukrátka

15. května 2013 v 23:00 | Metztli |  Erzählungen
Reklama vyvovala pozdvižení. Neexistoval nikdo, kdo by se nevyjádřil. Mravokárci protestovali. Věřící protestovali (výjimečně jednotně). Vláda předstírala, že se nic neděje. Umyla si ruce. Eutanázie sice stála mimo zákon, ale tohle bylo velmi elegantní řešení. Konečné řešení. Čím víc je sebevrahů, tím míň je sebevrahů. Odchod na onen svět- jakou příchuť si přejete? Jahodovou, malinovou nebo mátovou? Máme všechno. Zákazník- náš pán. samozřejmě za určitý finanční obnos. A ne zrovna nepatrný. Chcete si před smrtí poplakat? Trpět? Nebo se smát? Všechno je tu k mání.

Stačí zakoupit pytlík s pěti pestrými cukrátky (cena až tak sladká není) a vše je vaše. Vášeň, zloba, nenávist, smích i pláč. A nakonec smrt. Nebo možná první? Jo, slečinko, sáček je jedno velké překvapení. Nikdy nevíte, jakou příchuť poznáte. Zahrajte si ruskou ruletu. Možná, ale opravdu jen možná, nakonec přežijete. Podvod? Rozhodně ne. Nikdo neví, kde se co ukrývá. Ale o tom přece život je, ne? Nikdy nevíte, co vás čeká za dalším rohem. Popřípadě jak moc velký hovno vyšlápnete. Život je plný překvapení. Stejně tak naše Pestrobarevná cukrátka. Mladý muži, cena za životní zážitek je rozhodně odpovídající. Dobrou chuť! A nezapomeňte sepsat závěť. Jeden nikdy neví.

Seděla na zemi, před sebou Pestrobarevná cukrátka. A několik dopisů. Zhluboka se nadechla a škubla. Na dlaň dopadlo pět pestrých bonbonů. Čekala víc. Doufala, že jí napoví. Něco o své "chuti". Ale ne. Všechny stejně velké a ve stejných papírcích. Jen vůně odlišná. Tak který jako první? A co když, co když ji ten první zabije...? Zavřela oči. No, proč si tu dobrotu kupovala? Aby se vším skoncovala. Takže. Na co ještě čeká?

Vzala si jahodový. Opatrně bonbon rozbalila. Chvíli na pamlsek tupě zírala. A pak, sotva postřehnutelným pohybem, se ocitl v ústech. Chuť jahod. Těch zralých, sladkých. Ve vzpomínkách zamávalo léto. Ale nic se nedělo. Uvolnila se a s požitkem cumlala.

Najednou ležela na zemi. Celým tělem škubaly bolestné křeče. Šokovaně třeštila oči na pruh světla vedle pravé ruky. Jako zlatavý ostrov. Vykřikla. Bolelo to. Opravdu hodně. Hlava jakoby se měla rozskočit. Za očima jí pulzovalo. Zuby se asi zbláznily. Kdyby o ni někdo roztřískal stůl, nebolelo by to víc. Z pod sevřených víček vytryskly slzy. Palčivá bolest v dlaních. Tupá v kolenou. S vypětím uvolnila sevřené čelisti a rozkousala bonbon. Rozdrtila jahody na prášek. Polkla. Nehty se zatly do dlaní, aniž by si to uvědomovala. Bolest ale nepolevila, spíš naopak. Polykání pálilo. Dýchání bolelo. Ležela na prosluněné zemi pokoje bez hnutí. Už měla pocit, že ji to zabije. Teď. Teď už musí umřít. Tohle nesnese ani o vteřinu déle.

Najednou to přestalo. Zničeho nic. Nadechla se. Nic. Ztuhlá přestálou bolestí jen oddechovala. Za oknem cvrlikal kos. Někdo v dálce zpíval. Zatroubilo auto a na semaforu naskočila zelená. Posadila se. Třeštila oči na čtyři zbývající sladkosti. Získaly si její respekt. V každé buňce se usadil strach. Co přijde teď? Nebylo by lepší zemřít? Nebylo by snadnější zabít se sama? Váhala. Zbyl jí třešňový, mátový, karamelový a vanilkový. Rozhodla se pro karamel.

Tentokrát bonbon rovnou rozkousala. Po zádech stékala studená kapka potu. Drobné ranky na dlaních začaly pálit. Zasténala. Zvrátila hlavu a zavřela oči. Tak dokonalý pocit. Z podbříšku se šířil do celého těla. Zrychleně oddechovala, nepřítomně se usmívala. Slast se pozvolna stupňovala. Jakoby se tělem rozlévaly sluneční paprsky. Tady zahřály bradavku, tu políbily šíji, okusovaly ucho, olízly ret. Sílící slast. Dech se zrychlil. Jazykem zvlhčila vyprahlé rty. Každou chídli už... už...! Jako přílivová vlna ji orgasmus smetl z povrchu země. Ze rtů unikl výkřik...

Oddechovala a přihlouple se usmívala. Endorfiny udělaly svoje. Zavrněla a protáhla se. Ucítila třešně. Její milované třešně. Tentokrát věděla, co očekávat. Naplnil ji klid a spokojenost. Chuť třešní ji pohltila. Usmívala se, pozvolna cucala a vychutnávala si poslední okamžiky. Vzduch zavoněl večerem, teplo ztrácelo na intenzitě. Otevřela oči a přes řasy pohlédla do slunce.

A pak už nebylo nic.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tardis-blue tardis-blue | E-mail | Web | 15. května 2013 v 23:13 | Reagovat

Teď mi bude hlavou vrtat, který díl doktora to má být... Ovšem ne... Nejspíš nebude, protože mi mrazí. Ten pocit kolem žaludku mívám, když čtu opravdu povedenou knihu,nebo spíš její pasáž... A teď znovu. Napsalas to skvěle, takhle má na čtenáře zdařilé dílo působit... Vážně hezky napsané a výběr tématu taky perfetkní...

2 n3e n3e | 15. května 2013 v 23:16 | Reagovat

Hm, tak mam zaminku pro poradny rewatch DW ~

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. května 2013 v 4:19 | Reagovat

Zaujimave!

4 Krejdom Krejdom | Web | 16. května 2013 v 7:26 | Reagovat

Jak já většinou povídky nečtu, tak toto mě zaujalo názvem a zhltla jsem to jedním dechem. :)

5 m. m. | Web | 16. května 2013 v 11:08 | Reagovat

Tak to je hodně dobrý :)

6 metztli metztli | E-mail | Web | 16. května 2013 v 11:31 | Reagovat

[1]: děkuju moc :) ono to prý není až tak podobné, DW tam měl náplasti či co, zapomnění, spánek a tak. Ale snad mě omlouvá, že jsem to neviděla :) a ještě jednou moc díky za pochvalu :)

[4]: páni, dvojnásobná pochvala :) ne, vážně moc děkuju, jsem ráda, že sis početla :)

[5]: díky :) nejvtipnější je, že dneska už bych řekla, že se mi to teda moc nepovedlo :D

7 Lady Lady | Web | 17. května 2013 v 15:50 | Reagovat

Neskutečně skvěle napsané.

8 Katy Katy | Web | 17. května 2013 v 16:11 | Reagovat

To mi tedy vyrazilo dech. Nic lepšího jsem poslední dobou nečetla. Úplně dokonalé a neobvyklé táme a napsaní tak svěle, že to člověk rychle a hltavě přečte!
Báječně a tleskám!!

9 Stará Šimůnková Stará Šimůnková | 17. května 2013 v 22:00 | Reagovat

Roste mi konkurence :)

10 Succuba Succuba | Web | 18. května 2013 v 12:04 | Reagovat

Moc se mi to líbí. Je to děsně silný zážitek, si tohle přečíst. Úplně mi to vyrazilo dech...

11 Vencca Vencca | Web | 29. května 2013 v 12:29 | Reagovat

Koukám, že sebvražedný myšlenky mohou být taky dost dobrou můzou...

12 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 20. června 2013 v 18:44 | Reagovat

Trochu mi to stylem připomnělo texty, které byly mezi mladými autory populární, když mi bylo tak šestnáct, sedmnáct, osmnáct. V kurzu byly tenkrát sebevražedné povídky, který mladý autor neměl na blogu zamordovaného pubertálního hrdinu, jako by nebyl.

Ale dost k tomu. Ta povídka je fajn. Má totiž něco, co amatérské texty obvykle nemívají. Je originální, má jistý spád a hlavně je prodchnuta příjemným černým humorem. To se mi čtenářsky líbí.

Vytkla bych asi tohle - máš tu popsanou sebevraždu hrdinky, ale nikde nemáš pořádně vysvětlenou její motivaci. Takto to vyznívá trochu samoúčelně (skoro jako u těch povídek z mého mládí, sebevražda pro sebevraždu.) Mezi (mimochodem skvělou) reklamní a pasáž, kdy se dostáváme hrdince do hlavy, bych na tvém místě asi umístila něco, kde se objasní, proč tolik touží vzít si život. Mělo by to daleko větší efekt.

Co se týče stylistiky. Používáš hodně krátké věty, na jednu stranu je to živější, ale v některých pasážích je to až moc sekané, chtělo by to občas i delší souvětí, aby se to rozředilo.

Pár poznámek na závěr

Formátování - zkus do bloku
pomlčky - Zákazník- náš pán./Zákazník - náš pán
samozřejmě za určitý finanční obnos. - Velké S.
Každou chídli už... už...! Jako přílivová vlna ji orgasmus smetl z povrchu země. Ze rtů unikl výkřik... - Chvíli + v tomto odstavci máš značně přetrojtečkováno.

Takže, Metzli, je to dobrý, ale chce to psát a psát a psát a neboj se jít do hloubky, aby z toho nevycházely pouze "pocitovky". Píšeš poměrně čtivě, umíš si se čtenářem pohrát a napínat ho, takže si od tebe ráda jednou přečtu i něco delšího. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.