Červenec 2013


Dárková povídka

27. července 2013 v 16:07 | Metztli |  Erzählungen
Byla jsem požádána. Prakticky mi to bylo vnuceno a nařízeno. To už přeháním, ale nějak tak to vypadalo, aspoň minimálně. Onen nápad vznikl na základě jedné věci, která se hlásila do Literárního klubu. Byla odmítnuta, ani ne tak pro špatné napsaní jako pro neoriginalitu. A obecně, takových věcí najdete na blogu stovky. Tak tedy, úvod napsal dráček. A já dopsala zbytek. Dárková povídka, neb je určena darem k jistému dni :)
Příjemné čtení :)

Noční děs

25. července 2013 v 21:46 | Metztli |  Erzählungen
Vzduch voněl vodou, směsí bylin a voskem. Z horké lázně stoupala pára a po obvodu místnosti hořela řada svic. Navzdory horku se však ve vodě chvělo tělo. Dlouhé vlasy se lepily na záda a v pramenech rámovaly obličej. Tělo se znovu otřáslo, ozvalo se vzlyknutí. Dívka zvrátila hlavu a rozvzlykala se. Ruce objímaly kolena, na kůži se objevovaly rudé půlměsíčky, jak se nehty metodicky zatínaly do kůže.


Nenávratně zničeno...?

24. července 2013 v 21:29 | Metztli |  Deníček...
Tedy, začněme tím, co mi vyrazilo dech. Být na titulce blogu jsem chtěla dlouho, ale že se tam dostanu... nu, stalo se. Takže když jsem se v úterý vrátila z výletu, čekal mě na mailech menší šok v podobě neskutečného množství komentářů u tohohle článku. Při pohledu na úvodní stránku blog.cz jsem pochopila. Tedy, nevím, jestli jsem ráda. Jistě, jsem, někteří totiž přečetli i jiné věci. A ti, co koukli jen na tohle, no sakra, co si asi tak o mně můžou myslet, že. Ale to asi není to nejhorší. Blbé je, že se to netýká jen mě. Ale co už.

Nijak nijace sama

21. července 2013 v 21:37 | Metztli |  Chvilka básnění
Jak nedopsaná věta v symfonii
Jak ztracená fotka
Jak herečka v souboru naivity
Jak opuštěná kočka

Frky

20. července 2013 v 19:37 | Metztli |  Deníček...
Musím se nutně pochlubit. Měla jsem takový soukromý plán, že na konci prázdnin musím uplavat 50 bazénů, tj. 2,5 km. Zatím jsem měla 30 a docela v pohodě jsem to začínala zvládat. No a dneska, dneska jsem si těch 50 dala! Původní plán teda takovej nebyl. Říkala jsem si, že po obvyklé dávce zapluju do perličky. Jenže jsem nějak nebyla unavená, tak jsem uplavala dalších 10 a nakonec i těch posledních 10. Mám ze sebe fakt radost. Sice teda na čase bych mohla zapracovat, 90 minut nic moc, ale uplavala jsem to. Jupijajou!

V černém objetí

16. července 2013 v 21:14 | Metztli |  Erzählungen
Dny jsou tak snadné, lehké k žití. Zato noci, ach noci. Ležele tiše v posteli, po tvářích stékaly slzy. K čemu se vůbec snaží? Proč se vůbec pokouší? Být pro něj dobrá? Nikdy nebude. Nikdy nikdy nikdy. Tváře se dotkl tenký černý dráp. Otočila hlavu a spatřila ji. Dívala se na černou vyzáblou tvář se zářivýma očima. Nechápavě zamrkala.
"Ty už jsi tu zase...?"
Jen přikývla a lehla si k ní. Černočerné objetí.

Jaime a 50 stínů pana Šedi

15. července 2013 v 21:54 | Metztli |  Deníček...
Na úvod, ne, nezbláznila jsem se. Jenom jsem dneska zase byla plavat. A ano, přepadl mě onen Jaime. Och. Prý mě klidně bude topit, dokud mu na to radne neřeknu ano. Chvíli jsme se tak nějak honili ve vodě, velmi nenápadně. Následovalo moje přání, aby to nazval jinak než rande a možná povím ano. Po několika bazénech se tedy optal, zda bych si s ním šla někam popovídat. Tentokrát mi koukal do očí. A já po dalších třech řekla ano. Přišlo mi fakt blbé odmítat tak pěknýho kluka. Navíc jsem nutně chtěla zjisit, proč zve mě, už podruhé.

Agónie

15. července 2013 v 3:00 | Metztli |  Erzählungen
Prsty se místo do kůže zatínají do klávasnice. Se zvrhlým zájmem čekám, kdy nějaké to písmenko odletí do věčných lovišť. Pravděpodobně bych ho v té tmě nenašla. V uších se opakuje melodie. Nesnáším ji. Možná proto, že je plná lásky a optimismu. A poslals ji ty. Jedna z mých nočních můr usedá na lampu. Černá křídla s rudou kresbou se mírně třepotají. Cítím na sobě pohled očí. Snažím se ji ignorovat. Když však přeletí kolem mojí hlavy, oženu se. Usedá mi na rameno. Z můry se stává černá postavička.

V moři

14. července 2013 v 21:29 | Metztli |  Chvilka básnění
osaměle v moři všedních dnů
křičím ve dne ze snů "stůj"
zůstaň prosím neodcházej
žabky na hladinu házej

obejmi mě sevři nepouštěj
na maličký okamžik rád mě měj
na okamžik mžiku oka
jak ztracená sloka