Nenávratně zničeno...?

24. července 2013 v 21:29 | Metztli |  Deníček...
Tedy, začněme tím, co mi vyrazilo dech. Být na titulce blogu jsem chtěla dlouho, ale že se tam dostanu... nu, stalo se. Takže když jsem se v úterý vrátila z výletu, čekal mě na mailech menší šok v podobě neskutečného množství komentářů u tohohle článku. Při pohledu na úvodní stránku blog.cz jsem pochopila. Tedy, nevím, jestli jsem ráda. Jistě, jsem, někteří totiž přečetli i jiné věci. A ti, co koukli jen na tohle, no sakra, co si asi tak o mně můžou myslet, že. Ale to asi není to nejhorší. Blbé je, že se to netýká jen mě. Ale co už.


Pokud máte pocit, že v poslední době přidávám jeden depkoidní článek za druhým, pak - ano, váš pocit je správný. Asi to nebudu rozmazávat. Jen něco skončilo. No, to není úplně správné slovo. Jenom jsem o něčem začala snít a protože jsem byla příliš... aktivní, dozvěděla jsem se na své sny odpověď. Pochopte, jsem ráda, že vím, na čem jsem. Sice negativní odpovědi potěší v těhle oblastech jen výjimečně, ale konečně mám jasno. Spíš... mě štve, že jsem do toho vůbec kopla. Mám strach. Že jsem něco nenávratně zničila. A že jsem ublížila člověku, kterej pro mě strašně moc znamená. Bez ohledu na to, že mě nikdy nebude milovat. Což vím od začátku, ale stejně jsem si nedala pokoj. Takže to mě štve asi nejvíc. To, že jsem ublížila. Nějak... nu, z té celkem krátké konverzace mi vyplynulo, že má dotyčný nějaké problémy i doma. A do hajzlu, do toho se naseru já. Kamarádka jako víno, no neberte to. Ach jo. A tak, i když ho vidím se zelenou tečkou za jménem, jménem, které vyvolá chvění kolem žaludku, mlčím a nepíšu. Což mě pak deptá ještě víc. Jenže mu prostě nechci přidělávat starosti. A nechci ho otravovat... a tak. Doprdele.

Toliko k tomu, co se děje/neděje. Musím se z něčeho dostat. Nutně. A doufat, že jsem některý věci nezničila. A že se třeba ještě někdy budu moct dotknout jeho rtů... ach jo. Nebo že mi třeba bude zase někdy věřit. Že budu zase tou kamarádkou, které se svěřoval.. a já se mu celkem marně snažila pomoct. Ale sakra, aspoň se svěřil... Problém je, že Metztli je idiot. A pokope, co může.

No, to by snad i pro dnešek stačilo. Odcházím. Sprcha, postel, výčitky. Neb jsem debil. Debil, debil, debil. A sobec. Taky egoista. A debil, pokud jsem to ještě nezmínila.

Pac a pěstí
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 24. července 2013 v 22:13 | Reagovat

Ber to tak, že alespoň víš na čem si.
Jinak jsem koukala na článek na titulce a přesně jsem si říkala, že asi nebudeš zrovna nadšená, že vybrali právě tenhle. :D

2 jessamine-rose jessamine-rose | E-mail | Web | 24. července 2013 v 22:43 | Reagovat

ty si ten nejaký krok spravila, aby si dospela k nejakému záveru a ja sa ten krok chystám spraviť. Tieto vzťahy sú v podstate vždy divné. Najprv do nich vložíš čo najväčšie úsilie a potom, keď už silno niečo očakávaš a začneš o tom snívať, tak sa to jednoducho pokazí tak silno, že potom naozaj len sleduješ ako je dotyčný "online" a neozve sa a teba zožierajú výčitky... ach jaj... :/ život je občas pes.... a ten titulovaný článok ešte kuknem :)

3 Taychi Taychi | E-mail | Web | 25. července 2013 v 11:19 | Reagovat

Z nějakého důvodu se to stát muselo. Ještě to možná bud mít dohru, ale dokud to vypadá hodně špatně, tak není všemu konec :). Musíš jen věřit na dobrý konec, pokračování. A nejsi debil ani sobec, ani egoista. :)

Co se týče toho článku na titulce, tak náhodou je super. Zasmála jsem se, ale taky jsem si uvědomila, jak bolestné to může být. Zvláště teda pokud rodiče jsou poněkud, no jak bych to řekla, výbušnější kvůli každé 'prkotině'... :D

4 Metztli Metztli | E-mail | Web | 25. července 2013 v 15:22 | Reagovat

[1]: jo, taky si říkám, nejistota skončila. Aspoň něco :) hele, já se začala strašně smát, jak jsem to tam viděla, pak jsem psala dotyčnému, že teda co se stalo a nějak jsem to prostě nepobrala no :D

[2]: tak přeju více úspěchů než u mě :) ano, je to na nic a na ko*ot a tak... ale nic nenaděláme, že.
Ok, počti si, třeba se jako většina čtenářů pobavíš :)

[3]: víš, že přesně tohle mě dneska cestou lesem napadlo? Že jestli to je špatný, tak to není konec. A děkuju moc za podporu :)

5 tardis-blue tardis-blue | E-mail | Web | 25. července 2013 v 18:54 | Reagovat

Moje oblíbené vysvobozovací heslo - všechno se děje z nějakého určitého důvodu, aby nás to někam dále pošouplo k cíli, k tomu, kam se máme dostat, tak to tak ber, jako zkušenost. Jsi krásná, talentovaná a úžasně skvělá holka a ono to dopadne k tvojí spokojenosti, protože Ty si to zasloužíš :)) Takže úsměv na rty a jedeme dál :) :-**

6 Metztli Metztli | E-mail | Web | 25. července 2013 v 19:17 | Reagovat

[5]: asi nechci jet dál... ne tak úplně. Chci, aby se to urovnalo... chtěla bych, aby mi zase věřil... abych se nemusela děsit jít na xichtbůk.... aby to bylo zase jako dřív. Nechci dál, chci zpět...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.