V černém objetí

16. července 2013 v 21:14 | Metztli |  Erzählungen
Dny jsou tak snadné, lehké k žití. Zato noci, ach noci. Ležele tiše v posteli, po tvářích stékaly slzy. K čemu se vůbec snaží? Proč se vůbec pokouší? Být pro něj dobrá? Nikdy nebude. Nikdy nikdy nikdy. Tváře se dotkl tenký černý dráp. Otočila hlavu a spatřila ji. Dívala se na černou vyzáblou tvář se zářivýma očima. Nechápavě zamrkala.
"Ty už jsi tu zase...?"
Jen přikývla a lehla si k ní. Černočerné objetí.

Dlouhé tenké prsty se zapichovaly do jejího těla. Upozorňovaly na každou nedokonalost. A bezkrevné rty našeptávaly o marných snech. Protože kdo by chtěl někoho tak hloupého a ošklivého, jako je ona? Nikdo, to je snad jasné. Možná, kdyby shodila nějaké to kilo. Tedy, povícero. Pak by mohla mít trochu ucházející postavu. Ale tím si ho stále nezíská. Ani jeho obdiv, ani jeho úctu. Tu nemají hlupáci, víš?
Nejdřív její řeči nevnímala. Odmítla je. Nehybně ležela, z pod víček vytékal slaný vodopád. Jenže jak pokračovala, nemohla se tomu ubránit, snad ani nechtěla. Začala naslouchat. A přikyvovat. Vždyť má pravdu. Schoulila se do klubíčka a chvěla se. Poslouchala. Ona totiž pokračovala.
Tenký ostrý nehet pohladil maličkou jizvičku. Za víčky vyvstala koupelna.
Hned ráno, ano?
Kývla, rychle, krátce. Krev vytékající z další drobné ranky. Štiplavý pocit. Uvolnění.
Ano, uděláš to hned ráno, slib mi to!
Slíbila. Za odměnu ji sevřela v objetí.
Jídlo, měla bys ho omezit. Jsi příliš tlustá, víš?
Znovu kývla.
A přestaň na něj myslet. Nemiluje tě. Nic k tobě necítí.
Pokusila se protestovat. Zmrazil ji ledový smích.
Proč by s tebou nespal, když se tak nabízíš? Jsi jenom děvka.
Poslední slovo jako plivnutí. Zapálilo. Zabolelo. Uvnitř na moment prázdno. Bolest, ledová, svíravá.
Ale..
Smích, zlý, hlasitý. Bolelya ji z toho hlava.
Nebuď naivní, ty náno. Nikdy, rozumíš?
Vstala z postele. Parkety tiše zapraskaly. Dlaždice studily do chodidel. Zavřela dveře koupelny, rozsvítila ostré, jasné světlo. Bodalo do uplakaných očí. Chvíli pozorovala svůj odraz. Ošklivá. Ošklivá. Tak ošklivá. Hloupá, tlustá, ošklivá. Sedla si na vanu a zavřela oči. Byla do něj tak moc zamilovaná. A poslední dny... nestály za nic. Ignorace. Udělala něco, čím ho naštvala? Nevěděla. Trápilo ji to. Některá slova hodně bolela. Dotkla se žiletky. Smutně se na ni dívla. Tehdy je kupovaly spolu. Znovu se rozbrečela. Zvrátila hlavu, celá se chvěla.Proč nejsem dost dobrá? Proč, pověz, proč? Proč... odpovědí bylo jen ticho. A palčivá bolest v levém zápěstí. Sledovala, jak se ranka zalívá krví. Červený pramínek klouzal po zápěstí. Fascinovaně sledovala jeho cestu. Dotkl se kolena a pokračoval si, nikým nerušen.
Prosím...
Vstala. Zápěstí si umyla, počkala, dokud nepřestalo krvácet. Vrátila se do postele. Do postele, kde se s ní milovalt.
Ne, opravila se. Kde tě šukal!
Znovu se rozbrečela a schoulila se do jejího objetí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.