Miluju, když brečíš!

28. srpna 2013 v 23:45 | Metztli |  Erzählungen
Laskavý čtenáři,
věc na následujících řádcích je inspirovaná skutečnými událostmi. Autorka se tímto omlouvá za jistou pokleslou kvalitu. A také chce upozornit, že děj se odehrává dva roky zpět, tím pádem sehrála svou roli paměť. Ta, jak známo, události zkresluje. Je tedy pravděpodobné, že účinkující muž, tehdejší přítel autorky, by vše viděl jinak. A nakonec, poslední varování: věc obsahuje prvky sexu.


Seděla v křesle a čekala, až se jí začne věnovat. Uvnitř sváděla boj sama se sebou, jestli o ten zájem vlastně stojí. Jediné, co si opravdu přála, byl klid. Vyspat se beze strachu, že ji probudí... tam tím. Moci strávit celý den tak, jak sama bude chtít. Být svou paní. Psát si s kýmkoliv beze strachu, že zase poví něco špatně. Ale ne, tohle přece nechce. Miluje ho. Ano, miluje ho. Ona je ta špatná, vždyť mu ublížila.
"Pojď ke mně."
Zhluboka se nadechla a sklouzla na zem k němu. Odložil počítač a s tím svým sebejistým úsměvem ji políbil. Nebránila se. Už ani nevěděla, co chce. V jeho náručí nebyla sama sebou. Byla jeho. Jeho hračka. Jeho věc. Jen jeho. Bez vlastní vůle. Bez rozumu. Byla nic. Hloupá, ubohá a k ničemu, to on dával její existenci smysl.
Tvrdě ji líbal, mačkal prsa a tlačil na zem, pod sebe. Drsná vlákna koberce drásala holou kůži, ale neprotestovala. Zapřela se rukou o skříň, aby se neuhodila.
"Otoč se," zašeptal.
Vytřeštila oči. Každičký sval v těle se napjal. Ne, proboha, ne, prosím, ne. Zapomněla dýchat, jen se modlila, aby to nemyslel vážně.
"Otoč se, slyšíš?"
"Prosím..."
Vrhl na ni nepřítomný pohled studánkově modrých očí.
"Jsi krásná, když pláčeš," začal ji přetáčet na břicho. Chytl její ztuhlé ruce a spoutal ji. Ke kovovým úchytkám skříně.
Svět se zastavil. Koberec ji nepříjemně dřel do prsou a břicha. Ruce měla zkroucené, bolely. Rychle oddechovala. Brečela. Zoufale. Tiše prosila. Doufala. A pak to zase začalo.
Cítila nepříjemný tlak. Stiskla zuby, nechtěla křičet.
"Nebraň se, sakra," zavrčel vztekle.
S destruktivní zuřivostí zatlačil. Aniž by si to uvědomila, vykřikla bolestí.
"Přestaň - se - bránit," odsekával a naposledy tvrdě přirazil. Ostrá, řezavá bolest sevřela její útroby. A v hlavě započala modlitba, mantra.
"Pane Bože, prosím, ať už se udělá. Prosím, bože, ať už se udělá. Udělej se, prosím. Bože, prosím. Pomoz mi, prosím..."
Oči se zabodly do načmárané trojky na skříni. Nikdy to nešlo ničím vyčistit. A že se snažila.
"Au," vykřikla a zazmítala rukama. Pouta praskla, ale vlastně jí to vůbec nepomohlo. Dál ji drtil pod sebou, v přívalu bolesti a hnusu.
Konečně se udělal. Zasténal a zhroutil se na ni. Okamžitě se z pod něj vyprostila a s hlasitým vzlyknutím utíkala do koupelny. Vklouzla do studené vany a pustila na sebe proud horké vody. Chvěla se, brečela. Nenáviděla se. Nenáviděla ho. Zadek ji šíleně bolel. Nebyla schopná na nic myslet, nic dělat. Jen seděla, nechávala kapky vody stékat po rozbolavělém těla. A brzy se začala znovu modlit. Aby pochopil, že jí tím ubližuje. Aby za ní přišel...
Jenže nepřišel. Když po nějaké dopě vešla do pokoje, ležel spokojeně rozvalený na posteli, s počítačem na břiše.
"Kdes byla tak dlouho?"

"Ve sprše." Kam bys měl taky zajít, napadlo ji, ale nahlas nic neřekla.
Sedla si do křesla, pokusila se uvelebit co nejpohodlněji. Čekala. Až se jí bude věnovat....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. srpna 2013 v 1:26 | Reagovat

Spadlo mi to do spamu, nevadí, ale přečti si to.

2 neverbeanother neverbeanother | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 8:42 | Reagovat

Hezky napsané, zaujalo mě to. Ačkoli bez takového zážitku bych se klidně obešla.

3 Jane Jane | 29. srpna 2013 v 9:37 | Reagovat

Když "tohle" chtěl můj miláček, řekla jsem mu rovnou, že to nechci, vím, že to chce každý a každá zkusit, ale není to tak krásné, jako když je to milování chtěné, bezbolestné, tak jak má být. Prožité s překrásným mým orgasmem a s vyvrcholením mého miláčka. :-)
Nenaléhá, nechává to na mně, zda-li se k tomu jednou sama odhodlám.
Já určitě né. Aby se miláček udělal do mého zadku - na to si ho moc vážím! (mého pozadí). Trpět při milování, to nechám těm, které to třeba vzrušuje!:-))

Článek je napsán takřka autenticky a až si ho přečte tvá sexuelní recenzentka Aliska, bude ve svém nitru tiše žasnout. :-)

4 Bax Bax | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 10:33 | Reagovat

Ten hajzl... Tohle čtení mi poněkud zvedlo tep

5 Teeda Teeda | Web | 29. srpna 2013 v 11:03 | Reagovat

láska je slepá, ale myslím, že člověk by si i v tom poblouznění měl uvědomovat hranice toho, co chce.. láska není otroctví...

6 jessamine-rose jessamine-rose | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 17:22 | Reagovat

niektorí chlapi si neuvedomujú čo majú a že by si to mali aj vážiť... sú zahľadení len na seba a svoje potreby. Napísala si to perfektne, ale zažiť by som to nechcela...

7 Ofélie Ofélie | Web | 29. srpna 2013 v 21:42 | Reagovat

Krásně napsané... ale ten pocit. sevřelo se mi hrdlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.