Těší mě i děsí

18. srpna 2013 v 18:55 | Metztli |  Deníček...
Po velmi dlouhé době jsem se dneska dokopala na bazén. Tedy úplně přesně po dvou týdnech. A to jsem si říkala, jak budu pravidelně chodit plavat. Ha ha ha. Srpen zradil, ale víceméně nejsem až tak naštvaná. Na samu sebe, pochopitelně. Protože od ledna jsem dala dolů 11 kg, takže ano, tentokrát jsem ochotná pochlubit se, že jsem na váze 69 kg (ach, jak sexy to číslo) při výšce 173 cm. Už to není tak hrozné, jak to bylo. A překvapivě jsem i ochotnější ukazovat nohy. Aby taky ne. Každopádně výjimečně jsem si plavání užila. Poslední dobou jsem se spíš mořila s každým dalším bazénem, ale dneska to bylo fajn. Taky jest pravdou, že mi to chybělo.


Jinak se mám fajn. Po takovém poměrně podivném období, kdy jsem víceméně neustále padala a ocitala se kdesi hluboko ve smradu a bahně (nic proti bahnu, parádně se z něj dělají bábovičky a má údajně blahodárné účinky na pleť), jsem tak nějak získala pocit, že jsem přesně tam, kde chci být. Úleva. Netvrdím, že je všechno parádní. Protože není. Blíží se semestr a s tím i státnice. Trochu noční můra, vzhledem ke znalostem rovným absolutní nule, nereagující vedoucí práce a vůbec nereagujícím několika lidem, kteří tak trochu mají v rukou jisté věci. Které ke státnicím potřebuju. Ano, je to tak trochu moje chyba, že to opět řeším na poslední chvíli. Ale sakra!
Dobře, to je škola. Ale mimochodem, těším se na ni. Teda, ani ne tak na školu, jako na ty lidi. A taky na cesty vlakem (ne, nechci to vysvětlovat. Ale opravdu nejsem fanouškem ČD.). S čím jsem spokojená, jsou jistá rozhodnutí, ke kterým jsem se dopracovala. Ne že by ta cesta nebolela. A ne že bych se za ni styděla, ale... maličko stydím. Každopádně, ohledně své budoucnosti jsem víceméně rozhodnutá činit... prostě to je jedno. Vím, co chci a co rozhodně nechci. A taky, co bych ráda. Jednou, časem. Klidně si na to počkám, prozatím čekání stojí za to. Je plné velmi krásných okamžiků.

Pak je tu pár věcí, ze kterých nadšená nejsem a maličko mě děsí. Tak trochu děsím samu sebe. Ani ne tak tím, jak jsem hloupá (myslím teď obecně inteligenci) nebo prostě... no prostě blbá, co si budem nalhávat. Ale spíš mě děsí moje psychická... řekněme labilita. A to, jak ji řeším. Protože to jaksi není řešení. Prostě sakra. Nevím, jestli jsem ráda, co jsem o sobě zjistila, ale vím, že některé věci už mi nepřijdou nemožné. A vím, že něčeho bych už i byla schopná. Jen nevím, jak moc jsem tohle chtěla vědět...

Za co ráda jsem, jsou lidé, kteří jsou v mém životě. Z dráčka se stal Drache (jak láskyplné a germanistické, jsem si toho vědomá). A tak nějak... sakra, je mi jedno, že mě nemiluje. Ale pro ty chvíle, kdy jsme spolu, jsem ochotná čekat kurva dlouho. Z vlka se stal kamarád, kterému snad můžu říct všechno (tedy nemůžu mluvit o Drachem s Drachem, že, to je trochu kontraproduktivní a naopak, nemůžu o vlkovi mluvit s vlkem... och já zoofil). Proč mám na prvních místech dva chlapy, kteří... ale sakra vždyť je to jedno. Kamarádi se taky tak nějak proselektovali sami od sebe, takže ano, jsem spokojená. Můžu se na ně spolehnout.

Dalo by se říct, že jsem spokojená, co? Ale víte co? Neřeknu to. Protože naposledy, když jsem tohole na blog napsala, všechno se začalo srát. Tak.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 19:22 | Reagovat

musím se přiznat, že tvůj blog čtu poprvé a tak v nečem nevím o co jde. každopádně zajímavý článek a taky koukám na tu váhu! já bych taky chtěla zhubnout. zrovna před týdnem mi moje milá maminka oznámila, že vážím tolik, co ona v těhotenství..příjemný pocit :-(

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 22:01 | Reagovat

No, první tři čtvrtě článku jsem nepochopila, o čem je řeč :D ale tak hlavní je, že to víš ty :-)
No a ke konci... Nevím sice přesně, co všechno se mezi tebou, Drache(m?) a Vlkem stalo, ale to je asi tak jediné, v čem se momentálně orientuju, aspoň trošku.
Co ale naprosto chápu, je to, že nechceš napsat na blog tu zdánlivě nevinnou větu o tom, jak dobře se cítíš. Protože i já, vždy když to napíšu na blog nebo kamkoli jinam, kde si to může přečíst plno lidí, to mám tak, že do druhého dne (ne-li dřív) se všechno posere. Takže tak :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.